Příběh Michaela Robertse

28.10.2010

Média v posledních dnech obletěla zkušenost amerického pilota Michaela Robertse, který byl zadržen na svém domovském letišti v Memphisu poté, co odmítl kontrolu na právě nainstalovaném skeneru. Celá událost vyvrcholila až v hovor Michaelovu zaměstnavateli, který nyní zvažuje, jestli Michaela propustí, nebo nechá létat dál.

Jmenuji se Michael Roberts a jsem pilotem ExpressJet Airlines se základnou v Houstonu. Dnes ráno jsem při příchodu do práce nebyl vpuštěn po bezpečnostní prohlídce do střeženého prostoru mezinárodního letiště v Memphisu. Procházím celou procedurou kontroly posledního 4 a půl roku minimálně jednou týdně, vždy bez jakéhokoliv problému. Dnes však po mně pracovníci TSA vyžadovali prohlídku pomocí jednoho z nových skenovacích systému (AIT), které jsou v poslední době instalovány napříč celými Spojenými státy. Jedná se o kontroverzní zařízení, která každý z nás zná z medií, ve kterých jsou v posledních měsících propírány. Přístroje dokáží zobrazit lidskou postavu bez oblečení. Cestující může prohlídku odmítnout, je ale podroben detailní fyzické kontrole zaměstnancem ochranky, kterou TSA nabízí jako alternativu k prohlídce skenerem. Následujícími řádky popíši, co se mi dnes ráno stalo.

Při pokládání svých zavazadel na pás detektoru kovů jsem byl ochrankou požádán o sundání obuvi a vložení páru bot na pás společně s batohy. Při běžné prohlídce toto ode mě nebylo nikdy vyžadováno. Po dotazu, zda je to nutné, mi bylo odpovězeno, že je to nezbytné pro prohlídku na AIT skeneru. Odpověděl jsem, že si nepřeji být podroben prohlídce skenerem. Pracovnice ochranky mi sdělila, že si mohu obuv nechat, vzala mě za rameno a vedla skrz klasický detektor kovů. Po cestě s vážností zakřičela na dalšího příslušníka ochranky "We got an opt-out!" a zároveň ono "Opt-out" nahlásila také do vysílačky. Za detektorem kovů už na mě čekal další zaměstnanec TSA, který mi sdělil, že musím projít osobní prohlídkou. Zeptal jsem se, jestli si ze mě dělá srandu a odmítl. Byly mi vysvětleny nejnovější vyhlášky a taky to, že pokud neprojdu skenerem, nebo se před všemi nesvléknu, představuji hrozbu pro leteckou dopravu a nesmím být puštěn dál. Zeptal jsem se, zda si opravdu myslí, že něco skrývám nebo jestli vypadám jako někdo, kdo porušuje zákony. Odpovědí bylo "Nic takového, děláme jen svou práci".

Nakonec byla přivolána letištní policie, které několik příslušníků ochranky vysvětlilo situaci. S jedním s rozumnějších a chápavějších členů TSA jsme došli k závěru, že jsme ve slepé uličce a další konverzace nyní nemá smysl. Zeptal jsem se, jestli jsem tedy volný a můžu jít. Nebyl jsem. Jiný člen TSA po mně začal vyžadovat můj řidičský průkaz. Na dotaz "k čemu to potřebujete" mi sdělil, že si musí opsat mé údaje k nahlášení incidentu. Odříkal jsem své údaje zpaměti, načež se dotázal na jméno mého nadřízeného a mé zaměstnanecké číslo. Opět jsem se zeptal, k čemu informace potřebuje. Odpověď stejná - "musím to reportovat". Dal jsem mu číslo na naše ředitelství v Houstonu a zeptal se, co s takovým reportem bude můj nadřízený dělat. Nebyl schopen mi poskytnout smysluplné vysvětlení. Rozhodl jsem se, že neposkytnu jméno mého přímého nadřízeného, protože jsem chtěl být první, kdo jej o situaci informuje. Po slovní rozepři s několika dalšími členy ochranky mi hlavní vyšetřující sdělil, že mě propuští a mohu opustit letiště.

Jak jsem se blížil k východu z lětiště, byl jsem opět zastaven letištním policistou, myslím, že jejich šéfem, ale to si nejsem jistý. Řekl mi, že si ještě musím promluvit s vyšetřovatelem. Zeptal jsem se "s jakým vyšetřovatelem?", odpověděl "s TSA všetřovatelem", ten byl již na cestě ke mně. Nedočkavě jsem se těšil, až letiště opustím. Neměl jsem již náladu na další zdržování. Nebyl jsem vpuštěn na své pracoviště a tak mě již na letišti nic nedrželo.

Michael: "Jsem zatčen?" zeptal jsem se.
Policista: "Ne, vyšetřovatel se jen chce zeptat na pár věcí."
Michael: "Ale by mi řečeno, že můžu jít. Takže jsem nyní zatčen, nebo jak?"
Policista: "Ne, pouze Vás musíme na chvíli zadržet, aby mohl..."
Michael: "Na chvíli zadržet? Z čí autority?"
Policista: "Zadržet kvůli dalším dotazům..."

Takže jsem byl při odchodu z letiště zadržen. Stáli jsem tam a čekali, zatímco mě po očku hlídal. Jsem od přírody upovídaný, tak jsem se zeptal, jaké procedury by mohly být zavedeny, pokud jednoho dne někdo propašuje výbušné zařízení v konečníku nebo jiné tělní dutině. Jen abych to vysvětlil - od té doby, co se pokusil rádoby terorista Richard Reid spáchat v letadle atentát za pomoci výbušniny ukryté v botě (prosinec 2001), je na letišti povinnost sundávat při prohlídce obuv. Letištní skenery zase TSA s ocelovou pravidelností obhajuje událostí, která se stala při letu Northwest č. 253 (Amsterdam -> Detroit), kdy Umar Farouk Abdulmutallab ukryl výbušninu do svého spodního prádla. Takže, jak se budou bezpečnostní opatření vyvíjet dále?

Policista: "Chtěl byste je na palubě svého letadla?" zeptal se mě.
Michael: "Ne, ale jsou zde další, lepší cesty, jak podobným věcem zabránit. Kromě toho, v tomto okamžiku jde především o naše práva a svobody, v dnešní svobodné společnosti."
Policista: "Jo, já vím..." řekl, a pak, k mému údivu, pokračoval "možná už ale někteří na tato práva a svobody zapomněli".
Michael: "Možná ano..." odvětil jsem sledujíc skupinu cestujících čekající na jejich virtuální svléknutí před kontrolorem TSA.

Nemohu si zde odpustit poznámku na okraj - byl jsem zděšen, že státní úředník, který má chránit práva a svobodu občanů, na tato práva rezignuje a připouští, že nejsou dodržována.

Mezitím k nám dorazil vyšetřovatel TSA, aby se mě zeptal na můj pohled na situaci. Vysvětlil jsem, že mě obsluha TSA odmítla pustit na pracoviště. Řekl mi, že mu bylo řečeno, že jsem odmítl prohlídku skenerem, na což jsem samozřejmě odvětil že ano, ale prošel jsem klasickým detektorem kovů, tak jako to dělám pokaždé, když jdu do práce. Znovu jsem byl poučen o posledních změnách v předpisech kontroly a byl jsem dotázán, jestli jsou pro mě takové prohlídky problém. Odpověděl jsem, že ano - porušování mých osobních práv a svobod je pro mě problém. Vyšetřovatel řekl "to je irelevantní...".

Pro mě to rozhodně irelevantní nebylo. Pokračovali jsme v rozhovoru, až jsem si všiml, že se stále dokola bavíme o stejných věcech, které jsem už jednou řešil s dalšími úředníky. Oznámil jsem tedy, že se o tom nechci bavit pořád dokola a jestli má ještě něco dalšího, co mi chce sdělit. Ano, odvětil rozhořčeně, jako by se chystal udělat něco drastického.

Vyšetřovatel: "Potřebuji Vaše informace pro vytvoření reportu."
Michael: "Úředník támhle už si ode mě informace vzal pro vytvoření jeho reportu. Jsem si jistý, že si je můžete vzít od něj."
Vyšetřovatel: "Ne, musím zdokumentovat všechno zvlášť a odeslat to do TSOC. To je Centrum pro bezpečnostní procesy v dopravě, kterému reportujeme..."
Michael: "Vím co je TSOC" ujistil jsem ho. "Ve skutečnosti jsem vlastně vyučoval z pověření TSA v našem tréningovém programu v aerolinkách."
Vyšetřovatel: "No vidíte, když jste instruktor, tak byste měl vědět lépe..." odštěkl.
Michael: "Vážně? Co myslíte tím vědět lépe? Chcete mi vynadat? Udělal jsem něco špatně?"
Vyšetřovatel: "Neříkám, že jste udělal něco špatně, ale musíte projít bezpečnostním skenerem, jestliže chcete pokračovat do práce..."
Michael: "Rozumím. Procházím zde standardní prohlídkou již 5 let a nikdy nevybouchlo letadlo, nikdy jsem nepůsobil výtržnosti, neporušoval zákony a nikdy nemusel úředník volat mému šéfovi v Houstonu. A vy, pánové, jste se mě nikdy ani nedotkli, nebo mě neviděli nahého. Pokud je to to, co se zde bude denně dít, tak už sem nikdy nechci."

Když jsem skončil, vyšetřovatel se mě zeptal, jestli potvrzuji, že mi byla nabídnuta jako alternativní možnost osobní prohlídka a jestli jsem ji opravdu odmítl. Potvrdil jsem. Následoval dotaz, jestli jsem měl slovní potyčku s některým ze zaměstnanců TSA. Zeptal jsem se, co tím jako myslí? Odpevěděl, že chce jen vědět, jestli jsem s pracovníky mluvil. Opět jsem potvrdil. Poté se otočil ke své skupině a zeptal se, jestli jsem byl k někomu z nich hrubý nebo jestli se mnou naopak někdo z nich nejednal hrubě. Neslyšel jsem, co jednotlivci odpověděli, ale otočil se ke mně a řekl, že jsem volný.

Když jsem se konečně dostal ven, stihli kontaktovat mého nadřízeného dříve než já. Krátce potom, co jsem se dostal domů, mi šéf volal a sdělil mi, že byl kontaktován TSA. Nejlépe jak mohu nyní popsat můj zaměstnanecký status je vyjádření on hold (pozn. red.: některé výrazy mají v anglickém originále lepší popisnost).

Je asi docela zřejmé, že jsem pobouřen. Incident se stal 15. října, 2010. Každý, kdo si můj příběh přečte, mne může kontaktovat pro potvrzení jednotlivých detailů nebo další informace. Dialogy výše jsem se snažil sepsat podle mé nejlepší paměti, tedy co nejméně zkresleně. Velmi ocením jakékoliv doporučení na státního zástupce - nejlépe firmu s liberálním smýšlením a zkušenostmi, jak jednat proti takto tyranskému chování. Nejde tady o levici nebo pravici, o červenou nebo modrou. Základ našeho způsobu života je nabouráván zevnitř. Nevzdávejme se bez boje.

Malo Periculosam Libertatem Quam Quietum Servitium.

Michael S. Roberts
3794 Douglass Ave.
Memphis, TN 38111
901.237.6308
FedUpFlyers@nonpartisan.com

ExpressJet je americká letecká společnost zaměřující se na kratší regionální a charterové lety. Mezi klienty můžeme najít manažery na vedoucích pozicích i celé sportovní týmy. Ve své oblasti (soukromí regionální přepravci) patří k největším americkým leteckým společnostem.

Zdroje:

 

Autor: Jakub Velička, foto: JohnnyJet.com

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka