Hlásí se pilot Ludva z Moravy VII

16.11.2010

Pozor, služební hlášení! Hlásí se pilot Ludva z Moravy. Takže dnes něco o ultralehkých letounech a něco k tomu, závěrem zas nějakej fóreček.

První fáze byly vstupní zdravotní prohlídky naštěstí tam nepotřebujete Ústav leteckého zdravotnictví, stačí pověřený lékař v místě bydliště, klasika, jen tep, tlak a oční a je to.

Co se výcviku týče, tak normálně je to zhruba 40 hodin, já jsem dostal deset. Přeškoloval mě na tom Honza Hynčica, můj kámoš z letky, on v té firmě také po odchodu z letectva později pracoval. Honzy si vážím, že dokázal v Rusku absolvovat program West in space (kosmický výcvik), z každého evropského státu pouze 2 kandidáti. Viděl jsem záběry vevnitř IL-76 na simulování stavu beztíže, jak tam také byl např. jezdec formule 1 Miki Hakkinen. Dnes to přetížení máte i na formuli kolem 6g v zatáčkách při té rychlosti, někdy člověk na chvíli ani nevidí. Stav beztíže dosáhnete v letadle snadno, když potlačíte řízení na větší rychlost a potom obloukem nahoru a tam to zase tlačíte před sebe. Na těch pár vteřin se Vám zvednou předměty, co nemáte uvázané, pero, mapu a ono to tak před Vámi ve výši očí doslova plave po tu dobu. No ale když mne Hans přeškoloval, tak mi vypnul motor, vrtule je tam třílistá a nad nízkými mraky jsme klouzali na letiště v Jaroměři. Já jsem se vlastně ještě nezmínil o jaký letoun šlo. To byl TL-132 Condor, začátek 90. let, hornoplošník, pěknej, máte ho na jedný tý fotce. Co se motoru týče, tak tam byl rakouskej čtyřválec Rotax, původně vyráběn do rychlých motorových člunů, kde byly dva pro ty pracháče v Kalifornii, ale bylo to živé jako prase, prostě výbornej motor.

Víte, člověk se nahoře někdy dopustí i letecké nekázně, kdo lítáte, tak fakt si tu vejšku nad obydlenými oblastmi těch 300m dodržet a mimo 150m, kdyby náhodou něco, tak se s tím dá do pole sednout. Ještě ke způsobu řízení a nejen u tohoto letounku, kde je řídící páka na levou ruku a plyn mezi osádkou dvou cestujících. Byl jsem zvyklej na klasiku, tedy mezi nohama knypl, řídící páku a na levou ruku plyn, vzadu volnoběh a dopředu maximál. Než jsem se to naučil řídit levou, tak mne Honza mlátil po prstech ať se to konečně naučím. 

Např. takové stíhačce Spitfire myslím bylo ovládání plynu opačné, než naše zvyklosti, volnoběh od sebe a plnej výkon k sobě. Naši piloti pod vedením Franty Fajtla, když přišli do Ruska na přeškolení během druhé světové války, s tím měli také problémy na lavočkách (La-5FN). Zvyk je zvyk. Ještě naposled k tomu řízení letounu, když se v roce 1974 zalétával prototyp GD F-16 Falcon, tak je tam řízení po drátě, tzv. by wire a jelikož s tím nebyly žádné zkušenosti, tak i test pilot si s tím škrtnul zadkem o dráhu...

Jdeme dál. Ta slečna, co mi tam pózuje u toho dvoumotoráku, má v ruce rádio, které umí krom běžných rozhlasových vln také poslech letecké i námořní radiové korespondence. Dovážel jsem to z Anglie a za rozumnou cenu. Ten dvoumotorák, nevím nyní přesně, je to Cessna nebo Beechcraft, patřil Ivanu Tučkovi, kdysi mistr světa v letecké akrobacii. Já jsem ho znal osobně, byl v létání hodně opatrný, bohužel v Rakousku při jednom předváděcím letu na zlínku asi prasklý nosník, on už není mezi námi.

Vrátím se ještě k těm ULL a jaký byl můj nejvzrušující zážitek během letu v životě. To mi tam jednou přišla na vyhlídkový let jedna mladá známá v krátké sukýnce, takže jsem jednou rukou řídil a s druhou jsem si s ní hrál. Bez detailů...

K těm zbývajícím dvěma fotografiím jen dodávám - na jedné je scenerie panoramatu Krkonoš, vzadu Sněžka, na tom ULL jsem tam ale neletěl kvůli možné turbulenci, je to příliš velké riziko. No a na tom posledním obrázku je kus Trutnova a kus mého já, používal jsem americkou kombinézu jak je patrné.

Takže dnes už závěrem. Budu se těšit na příští týden, bude to o některých mých známých, převážně zahraničních vojenských letcích a tak, jak je klasikou, nějakej fóreček na rozluč. Co už taky před tou padesátkou vypotit než nějakó békovinu. To přijde starší babička do obchodu a říká prodavači, že si tam vezme to cacao, on povídá, myslíte kakao? Jo, chtěla bych tu jednu coca colu, prodavač, myslíte koka kolu? Paní si říká, tak nevím, jestli mám kecky, nebo cecky...

Luděk Zita, foto vlastní archiv

Každé úterý uveřejňujeme na stránkách leteckého magazínu flyMag Vaše příběhy, povídání ze světa létání. Máte i Vy co říct jiným? Jednoduše nám napište

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Odpovědět

Datum : 17.02.2012 14:57, Vložil : Pavel Fišnar

Luděčku musím tě opravit.Spitfire měl opačné ovládání plynu.Tzn plyn od sebe,narozdíl os našeho předválečného letectva kde byl plyn dle Francouzského vzoru dozadu.

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka