Letuška v dopravním letadle - aneb jak měnit sny v realitu II

04.01.2011

Článek je druhou částí volného povídání Zdenky Ličmanové o povolání letušky u British Airways. Popisuje strasti, které Zdenka zažila během svého prvního letu, kladné, ale i záporné stránky povolání letušky.

Click for English version 


Můj první let se odehrál v červnu 2006 a byl do úžasného Chicaga! Moc jsem se těšila, ale měla jsem i trému, zda zvládnu instruktáž a hlavně jsem si přála, ať nemusím hned někoho zachraňovat a vše proběhne hladce. Avšak, jak to už bývá, všechno co mohlo se ……( nepovedlo!) a já ve vzduchu zažila perné chvilky.

Mojí povinností při tomto letu bylo vítat pasažéry na palubě, tedy tzv.boarding/nástup do letadla a kontrola letenek, dále pak i péče o matky s dětmi a o postižené. Těchto sice normálně tolik nebývá, ale já jsem měla při cestě do Chicaga asi 5 matek s dětmi a 8 vozíčkářů plus jednoho slepého pasažéra, který uměl jen rusky. Během letu jsme zažili velké a nečekané turbulence bez varování, kdy nám lidi popadali v uličkách, jeden pán se mi svalil a omdlel v galley/kuchyňce a já jsem se ho snažila sama vzkřísit, naštěstí se povedlo… v tu chvíli mi zvonil posádkový telefon a kolegyně mě volala ke třetím dveřím, že tam omdlela paní, kterou jsme tedy také společně oživovaly… cesta na zpět nebyla také o nepříjemné zážitky ochuzena, kvůli špatnému počasí jsme měli odlet asi o 6 hod. posunutý, lidi strávili prakticky noc na letišti, všichni byli unavení, včetně nás a já jsem tentokrát měla na palubě asi 10 uplakaných dětí, z toho 2 s častými epileptickými záchvaty… moji kolegové mi pak v Londýně řekli, že to byla jedna z jejich nejhorších cest, a když jsem zvládla toto, zvládnu už cokoliv. A musím říct, že měli pravdu – byla to ta nejlepší průprava! Být dobrou letuškou není tolik o tom, že roznášíte jídlo a usmíváte se při tom, ale o tom, zda s lehkostí zvládnete vypjaté situace.

To, že jsem každý týden cestovala jinam, poznávala svět už ne jako batůžkář, ale z oken luxusních hotelů a byla za to dobře placena, mi připadalo neuveřitelné a já byla jak Alenka v říši divů. Létání mě strašně bavilo a kdy jsem mohla, tak jsem si vydupala být v cockpitu/pilotní kabině a sledovala naši krásnou planetu se zatajeným dechem.

Dozvěděla jsem se, že pro BA dálkové lety pracuje jen jedna jiná Češka a jmenuje se Markéta (byla to jiná Češka, než ta, o které byla v prvním dílu článku řeč, s tou jsem se nikdy nesetkala a dle všeho létala na krátkých tratích po Evropě). Říkala jsem si, zda ji vůbec někdy potkám, protože procento, že se mi to povede někdy brzy, bylo pramalé. Cesty nás k sobě svedly ale dřív, než jsme obě čekaly a bylo to v Jižní Africe… ona sice letěla s jinou posádkou, ale na večírku, které jsou pro posádky docela běžné, jsem ji objevila. Byla velice příjemná a po celý večer a další den jsme byly nerozdělitelné a podnikly jsme spolu výlet. Určitě jsem při létání poznala mnoho zajímavých lidi.

Létání mě zavedlo na všechny kontinenty a já měla velmi zajímavý seznam míst, kde jsem byla. Špendlíky na mapě se začaly objevovat téměř všude…. u BA je to naštěstí tak, nebo to tak bývalo, že jsem dělala asi jeden let týdně, kde jsem odletěla na 3 až 4 dny a pak jsem měla 3 až 4 dny volna. Na cestách bylo tedy většinou dost času něco vidět a podniknout malé výlety, navštívit safari a tak. Pokud jsem se během letu narychlo s někým podnikavým z posádky nezkamarádila, klidně jsem si uspořádala poznávací výlety a zajímavý program sama. Například v San Franciscu jsem chtěla vidět západ slunce. Koupila jsem si teda šampaňské, nechala se zavést taxíkem na nejvyšší kopec, odkud byl nádherný výhled a sledovala jsem tu krásu sama. Ano, člověk je často sám, sice obklopen lidmi, ale přesto… nemá u sebe své nejbližší, kdy by si to přál a chtěl se o hezké zážitky podělit.

Je to krásné povolání, alespoň pro mě, ale věčné změny tlaku, nepravidelný biorytmus, kosmické záření a nedostatek spánku se na zdraví přece jen podepíšou.  A že se cca 60kg náklad na vozíku v te výšce pronese – vždyť atmosféra např. v kabině Boeingu 737 za letu odpovídá asi 1600 metrům nadmořské výšky. Angíny, ucpaný nos a oteklé nohy jsou zcela běžné. Dlouhodobý pobyt v klimatizovaném prostoru škodí i kůži - takzvané periorální dermatitidě se dokonce přezdívá „nemoc letušek".

Letušky už bohužel nejsou to, co bývaly a je velice důležité, pro kterou společnost člověk lítá a je třeba se dopředu všemožně informovat o podmínkách. Posádka nízkonákladových společností se po světě například vůbec nepodívá - v naprosté většině destinací ani nevylezou z letadla a navíc jej musí uklízet. Nízkonákladoví dopravci se dnes snaží snížit náklady kde se dá, a tak například irský Ryanair uvažuje o zpoplatnění záchodků na palubě, nebo dokonce o letech vestoje. Z letušek se tak dost možná stanou hajzlbáby, nebo z palub nízkonákladových letadel zmizí úplně, aby nezabíraly místo stojícím pasažérům.

Byla jsem letuškou pro British Airways nesmírně ráda, a když mi skončila smlouva a začala ekonomická krize, palubu letadla jsem vyměnila za kancelář a pravidelnou pracovní dobu. Když ale nasednu do letadla dnes, cítím se tam jako doma, je to moje parketa a já sleduji své bývalé kolegy přísným okem a se špetkou nostalgie. Létání je droga a já ji ještě po dvou letech stále mám v krvi a myslím si, že mě to jen tak nepustí. Naučila jsem se touto zkušeností spoustu věcí a změnil se mi pohled na svět, poznala jsem mentalitu různých národů a nevycházela z úžasu, jak jsme jiní, ale hlavně nad tím, jak jsme zároveň stejní, otevřely se mi oči dokořán, ale hlavně vím to, že “Everything is possible”. Nechci však vzbudit dojem, ze jsem pochopila Zeměkouli a teď o tom budu všem vyprávět. Stačí, když váhajícím dodám odvahu pustit se do světa bez obav z neznáma, ať už je to jakoukoliv cestou.

Zdenka Ličmanová   profil autorky

A co Vy? Pracujete v letectví? Napište nám svůj příběh, podělte se o něj s našimi čtenáři...

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Odpovědět

Datum : 21.11.2013 11:33, Vložil : Kristýna

Zdravím Zdeni, jsem zatím studentkou vysoké školy a jako jedna z mnoha mám také sen stát se letuškou. Od svých 16 let pracuji ve spoustě restauračních zařízeních a představa obsluhovat "v oblacích" a ještě k tomu poznávat svět a mentalitu různých lidí mě láká. Když jsem četla tvůj příběh, měla jsem slzy v očích. Asi dojetím, že tobě se dělo něco, po čem toužím já :). Určitě bych ale nekdřív zkusila jet aspoň na rok zlepšit si svou angličtinu a pak si možná zkusit splnit svůj sen :). Přeji Ti spoustu štěstí a určitě souhlasím, že knížka by byl super nápad :)

Odpoved Anne

Odpovědět

Datum : 20.09.2012 22:54, Vložil : Zdenka

Dekuji Anno, jsem moc rada, ze se vam pribeh libil, treba jednou na stara kolena napisu i knizku az bude vic casu :) Porad jsem v Anglii a pracuji ted jako Obchodni zastupce pro Evropu pro uspesnou jazykovou skolu Embassy CES, i kdyz ted zrovna si uzivam radosti materske...i na to se v mem zivote konecne dostalo! Opatrujte se Zdenka

Odpovědět

Datum : 29.01.2012 11:18, Vložil : Anna

Krásný příběh, velká inspirace.Mohla by vzniknout i knížka.Zajímalo by mě kde pracujete nyní?

Odpovědět

Datum : 08.08.2011 18:37, Vložil : Jana

Ahoj Zdeni,stejně jak ti psala Katka tak i já bych tě ráda viděla. Jana Stejskalová tel.604789703.papa

Odpovědět

Datum : 22.05.2011 22:43, Vložil : katerina sadilkova

ahoj Zdeni to jsem ja Katka chtela bych te moc videt znovu po tech letech prosim kdyz si to prectes tak se mi ozvy na moje cislo 777 119 588...Kateřina Dupčíková

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka