Jak se L-39 konečně vrátil domů (4. část)

28.02.2011

Hotel servíroval snídani v 6:00, takže jsme čekali, až se otevřou dveře. Každý sen jsem připomínal Simonovi, že se má na snídani pořádně najíst, protože na oběd již nebude čas. Moje žena Rosann nám udělala skvělé sušenky, které jsem vytahoval na každé zastávce.

Vytáhli jsme letadlo ven z hangáru, udělali předletovou prohlídku, zkontrolovali počasí a připravili letový plán. Ramp agenti pracovali přesně na čas, takže jsme museli čekat do 8:00 než jsme se dostali ke startu motoru.

Stoupání bylo úžasné, bílé vrcholky všude, kam jsme se podívali. Měli jsme lehký vítr do zad a klidně jsme se klouzali kupředu na letové hladině 250. Do Keflaviku (BIKF) na Islandu jsme přiletěli za jasného počasí a lehkého větru. To je už podruhé z mých třech zastávek na tomto letišti, kdy bylo takhle krásně. Myslím, že v této zeměpisné šířce lze mluvit o štěstí!

Věž nás vedla po taxiway s upozorněním, že je povrch namrzlý a špatně se na něm brzdí. Popojížděli jsme jen minimální rychlostí, v zatáčkách jsme využívali maximální rádius a v pořádku se nám povedlo zaparkovat, přesto jsme si připadali, že skoro bruslíme.

Natankovali jsme a rychle jsme se chystali pro další část trasy. Skotsko nás čekalo a počasí bylo naší velkou výzvou – největší za celou dobu cesty. Předpověď hlásila proti vítr o rychlosti 30 knotů, tlaková níže byla dlouhá téměř 650 námořních mil – od Islandu až po Skotsko. Nárazově dosahoval vítr rychlosti až 46 knotů a to přímo v oblasti runwaye!

Po vzletu se ukázalo, že máme proti sobě silný vítr o rychlosti 50 knotů, takže jsem začal rychle přepočítávat palivovou rezervu. Zhruba po hodině letu začal vítr ztrácet na síle, takže jsme se opět uklidnili. Prolétávali jsme střídavě oblaky, téměř celou cestu přes severní ledové moře. Když jsme byli asi hodinu od letiště Wick (EGPC), slunce začalo rychle zapadat. To mě trochu znepokojilo – seděl jsem v jednomotorovém letadle, v noci, za podmínek IFR a ještě k tomu byl listopad a to vše nad oceánem.

Šli jsme na přiblížení za využití VOR. Po západu slunce se naštěstí vítr trochu zklidnil, v nárazech kolem 33 knotů. Přiblížení bylo nakonec noční VFR, přistání klasické. Na letišti už na nás čekal Andrew Bruce z Far North Aviation. Letadlo jsme uložili do hangáru, který pravděpodobně pocházel ještě z druhé světové války. Wow, 6 zastávek za námi a 2 před námi!

Chvíli nám trvalo, než jsme doplnili palivo a udělali další věci kolem letadla. Láhev pro doplnění dusíku byla prázdná a na další jsme museli čekat do druhého dne. Noc jsme přečkali v hotelu McCay s dalším super jídlem a přátelskými skoty. Tohle místo jsem si zamiloval i přesto, že se v noci přihnala vichřice a moje okna se třásla jakoby se dovnitř chtěl dostat sám satan!

Autor: Richard Hess, Překlad: Jakub Velička

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka