Po roce opět výlet do Le Bourget (1. část)

06.07.2011

Omlouvám se, ale vzhledem k obsáhlosti textu a počtu fotografií jsem článek rozdělil do dvou částí.

Jak název tohoto trip reportu nebo chcete-li fotoreportáže napovídá, po svém loňském jednodenním výletu do muzea letectví a kosmonautiky v Le Bourget, jsem tento rok podnikl téměř stejnou cestu. Několik rozdílů by se však našlo. Cílem výletu nebyla „pouze“ prohlídka muzea, ale zejména návštěva nejprestižnější letecké události roku, pařížského aerosalonu. Nejel jsem na den, ale na skoro tři a ne sám, ale s kamarádem.

Letenky do Paříže jsem zakoupil již v průběhu ledna s easyJetem a i když cena byla skvělá (cca 1250.-), bylo možné sehnat i časově výhodnější kombinace s jinými dopravci (odlet do Paříže/CDG večer 23.6. ve 21:20). Ubytování nebylo také obtížné sehnat. F1 (Hotel F1 Aulnay Garonor) nepatří sice mezi mnoha hvězdičkové hotely, ale na přespání stačí a cenově vycházel pobyt zde také velmi příjemně – cca 18 Eur/noc.

S přibližujícím se odletem jsem sháněl dostupné informace o tom, jak se dostat kolem půlnoci z letiště do hotelu. Přitom jsem narazil na fakt, že příměstský vlak RER má v tuto dobu ve večerních hodinách výluku. Rozhodli jsme se proto pro autobus, ale nakonec jsme stejně jeli taxíkem, jelikož vyznat se v nočních autobusech bylo nad naše síly.

23.6.2011, Praha-Paříž

Let do Paříže se společností easyJet proběhl tradičně dobře, i když měl krátké zpoždění. Nástup, safety demonstration, prodej občerstvení a různých dalších věcí, výstup, prostě „běžný“ let s „low costem“.

Náš Airbus A319, registrace G-EZAG, byl téměř plný a na dráhu letiště Charlese de Gaulla dosedl krátce před půlnocí. Nechci urazit Francouze, ale podle mého názoru je toto letiště v noci ošklivé stejně jako přes den.

Když jsme se dostali do hotelu hodinky ukazovali po půl jedné v noci. Pán na recepci, ospalý podobně jako my, na kus papíru napsal kód od pokoje a nechal nás jít se ubytovat (tato událost se později ukázal jako velmi důležitá…). My zalehli a usnuli plni očekávání z nadcházejících zážitků.

24.6.2011, aerosalon v Le Bourget, první den pro veřejnost

Ráno jsme samozřejmě vstali brzo. „Výstava“ začínala již v 9:30. a chtěli jsme být na místě včas. Po menších problémech při zjišťování, z jaké že zastávky jezdí autobus do Le Bourget, jsme se tam přeci jen dostali kolem 9:15. Fronta na pokladnách nebyla nijak závratná (šli jsme přes hlavní vstup do muzea, i když byla možnost využít i jiné vchody), a tak bylo velmi jednoduché ji vystát, zakoupit si lístek za 13 Euro a dostat se do leteckého ráje… (ve frontě ještě postávali organizátoři s ručními platebními terminály pro ty, kdo si chtěli lístek zakoupit kreditní kartou). Mimochodem kolem návštěvníků hbitě pobíhal a rozdával letáčky s mapkou a popiskem svého muzea v angličtině velký letecký nadšenec pan Tarantík z České republiky.

Po vstupu do areálu letiště jsme prošli kolem Boeingu 747 Air France, který patří k muzeu (a je možné si ho prohlédnout zevnitř) a vydali se na první prohlídku všech exponátů. Do leteckých vystoupení zbývalo pár hodin a tak byl dostatek času (což vzhledem k rozsáhlosti výstavy nebyla vůbec pravda).

Na chvíli nás zaujala skupinka L-39tek akrobatické skupiny Breitling, ale v dálce se blížilo něco zajímavějšího (omlouvám se Aeru). Na svou stojánku byl mezi návštěvníky táhnut skvost. Tím pokladem nebylo nic menšího než Lockheed Super Constellation (také od Breitlingu). Věc u nás takřka nevídaná, aby mezi návštěvníky na své místo popojížděl „exponát“ výstavy. Samozřejmě se stal cílem mnoha objektivů podobných nadšenců jako jsme my.

Ke stejné události došlo o několik desítek minut později i v případě francouzského Awacsu (což však v počtu návštěvníků způsobilo menší tlačenici) a americké F-16.

Po mnoha fotkách jsme nechali Super Constellation za sebou a kolem ruského velmi zajímavého protipožárního Berieva Be-200 (který měl později také letovou ukázku), americké dvojice strojů F-15 Eagle, vrtulníků Huey a AH-1 Super Cobra a bezpilotního prostředku Guardian se dostali ke stojánce velkokapacitních strojů, které zde reprezentovaly americkou armádu – C-130 Hercules, C-5 Galaxy a C-17A Globemaster. Všechny byly po krátkém čekání ve frontě přístupné veřejnosti. My jsme si vybrali „zlatou střední cestu“ – Globemaster a i tak jsme na jeho rozměry žasly.

Ruský protipožární speciál Beriev Be-200.

AH-1 SuperCobra.

Americký Hercules.

C-17A Globemaster.

Místo pro odpočinek posádky při dlouhých misích.

Naproti stojící A380 jsme zatím nechávali být a po prohlídce „interiéru“ C-17 návštěvě jejího kokpitu, kde nás zaujala lůžka pro odpočinek posádky, jsme se vydali kolem hangáru s letounem budoucnosti Solar Impuls směrem k místu, odkud bylo možné sledovat blížící se vystoupení letadel. Cestu nám přehradil zmíněný francouzský letoun včasné výstrahy (Awacs) E-3 Sentry, který byl opět docela složitě přetahován na svou stojánku. Opět jsme tedy tasili vždy připravené fotoaparáty a fotili a fotili…

Na místě odkud jsme mohli sledovat vystoupení letadel jsme však byli moc brzo, a tak jsme se kolem další F-16 a C-130 vydali zpět k ostatním letadlům.

Přetahováná F-16C.

Konečně se dostalo i na Airbus A380, který byl obležen mnoha návštěvníky. Bohužel však „zády“ k veřejnosti a čelem k VIP návštěvníkům, kteří se pohybovali ve speciální zóně, do které se dostali na základě různých akreditací. Jak se však později ukázalo, vstoupit tam nebyl zase tak velký problém, i když nám se to podařilo omylem a náhodou.

Kdybychom měli ještě fotoaparáty na film, padnul by nejeden za oběť tomuto obru, ale vzhledem k digitálnímu věku to nebyl velký problém. Po krátkém bezvědomí, které bylo způsobeno stoprocentní fascinací tímto strojem jsme s uctivostí pokračovali dále kolem vojenské novinky u Airbusu A400M Grizzly (který nás zase tolik neoslnil), Airbusu A318-112 Elite (CJ) (který je o poznání hezčí) až k italské vojenské verzi ATR-42M, německé novince firmy RUAG Dornier Do-228NG nebo k evropské stíhačce Eurofighter Typhoon.

Právě v těchto místech jsme se náhodou dostali jedním vchodem do VIP zóny a mohli se kochat i dalšími exponáty, které byly běžnými návštěvníků docela vzdáleny a hlavně byly k nim otočeny „zády“. Nejprve nás zaujala vystavená stíhačka Hawk, maketa vrtulníku firmy Augusta Westland a vzápětí mnoho dalších vystavených strojů, včetně „ozbrojeného ultralightu“. Zcela vzadu vyčníval mezi ostatními Airbus A300 „Zero G“, upravený do podoby stroje, ve kterém se dá za letu simulovat stav bez tíže. Ještě za ním byly další výstavní plochy a haly, kam jsme se na krátký čas dostali ještě odpoledne po skončení nejzajímavější části letových ukázek.

Airbus A300 „Zero G“.

Seznam vystavovaných strojů byl opravdu dlouhý a prohlédnout si všechny bylo takřka nemožné. Navíc se skutečně již blížil čas, kdy měly začít letové ukázky. Prošli jsme tedy kolem výstavních prostor několika společností, mezi kterými hrály prim haly Lockheed Martinu a Airbusu, až jsme se dostali právě před obra této společnosti, který k nám tentokrát stál čelem. Pořídily jsme opět několik (ne málo) fotek a jakoby nic jsme prošli „branou“ zpět do míst pro veřejnost a zamířili na plochu, odkud jsme mohli pozorovat nadcházející ukázky.

Pokračování příště…

Autor: Martin Tatek

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka