Deník pilota: Seznámení s větrem (5. díl)

29.08.2011

V den mé další lekce byla na letišti taková vichřice, že bychom jen stěží mohli vzlétnout ze země, natož se tak v celku vrátit zpět. Pokud bychom si tedy s naším malým Tomahawkem nechtěli hrát na stíhačky Harrrier. Musela jsem lekci přeložit na následující týden.

Další víkend se proměnil v ten další, a ten další to samé, protože se počasí nějak zacyklilo ve střídání mlhy a deště, větru a mlhy, větru a deště a na závěr ještě deště a mlhy... Za tu dobu jsem si vybudovala svůj vlastní systém předpovědi počasí. Postup byl následující – podívala jsem se z okna na kopec naproti přes řeku a položila si dvě otázky:

Jestliže byla odpověď na první otázku ano a odpověď na druhou otázku ne, pak byly vyhlídky dobré a počasí se pro létání hodilo. Jestliže byla odpověď na obě otázky ne, pak bylo na létání příliš mlhavo. Jestliže byla odpověď na obě otázky ano, pak bylo příliš větrno a do třetice, jestliže byla první odpověď ne a druhá ano, bylo příliš větrno s mlhou.

Když konečně přišla další sobota, byla jsem probuzena slunečními paprsky, které nakukovaly dovnitř oknem ještě dříve, než stačil zazvonit budík. Slyšela jsem vítr, který se prodíral klíčovou dírkou a oknem bylo vidět mlácení větví stromů, což opět nevypadalo příliš dobře.

Přesto jsem se vydala směrem na nádraží, kde jsem musela výpravčímu připomenout, že vystupuji na zastávce na znamení, abych nemusela vyskakovat za jízdy. Později jsem již seděla s Derekem v autě a směřovala vstříc letišti.

Dnes byly na programu sekundární efekty řídících ploch letadla, používání klapek a vyvažování. Pozemní briefing se shodoval s tím, co jsem již měla dopředu načteno.

Vítr na letišti byl velmi silný a foukal jako naschvál téměř přesně napříč runwayí, takže můj druhý vzlet byl přímo napříč větrem, což vzhledem k mým zkušenostem nebyo úplně ideální.

Ještě předtím jsme narazili na jiný problém s větrem. Otevření vrat hangáru se ukázalo jako práce pro dva silné muže. Abychom následně ušetřili trochu času, prošel Laurie pre-flight check sám, protože bych musela hledat každé tlačítko, přepínač, ovládací páčku a bylo by to na dlouho.

Prolétli jsme techniku taxi při silném bočním větru a vydali se na cestu.

Měla jsem velké obavy z toho, že nás při startu vítr odnese úplně mimo runway. Odlepili jsme se zhruba v půlce, když jsem naplno přidala plyn. Následné nemotorné hrabání se letadla nahoru asi nebyl úplně pěkný pohled. „Nechej letadlo srovnat proti směru větru“, poradil mi Laurie. Připadala jsem si v tu chvíli trochu jalo větrná korouhvička, vítr si s letadlem dělal absolutně co chtěl.

Jakmile jsme měli dostatečnou výšku, nabrali jsem stejný kurz, jako při poslední lekci.

Poté, co jsme našli volný prostor, jsme začali s nácvikem letu při vysunutých klapkách. V Tomahawku se ovládají malou páčkou, která je přibližně v místech, kde se v autě nachází ruční brzda.

Byla jsem trochu překvapena sílou potřebnou pro jejich ovládání, asi budu potřebovat trochu praxe na zemi, než mi to půjde lépe. Následovala demonstrace toho, co bychom neměli dělat – Laurie zatáhl jedním rychlým pohybem plné klapky a my se propadli asi o 20 stop, aniž bych stihla mrknout. Zdá se, že to není mnoho, když jsme byli asi 2000 feetů vysoko, ale například při go-around nízko nad zemí to může nadělat pěknou neplechu.

Další na řadě byl výkon. Laurie mi chtěl jednoduše ukázat, že přidání výkonu nemusí vždy způsobit zvýšení rychlosti, jako je tomu v autě. Naštěstí jsem nebyla řidičem a tak jsem si s sebou nenesla žádné špatné návyky. Přidání plynu u letadla jednoduše způsobovalo jeho stoupání a mírné vybočení doleva – za předpokladu, že vše ostatní zůstalo nedotčeno. Když jsem chtěla zvýšit rychlost, bylo nutné namířit letadlo dolů a mírně kompenzovat vybočení vlevo pravou nohou.

Plynule jsme se přesunuli k ukázce použití vyvážení. Abych při tlačení čumáku letadla dolů nebo nahoru nemusela tolik překonávat síly v řízení, měla jsem se naučit používat vyvažovací kolečko, které tlak/tah kniplu odstraní.

Trim (vyvážení) funguje na různých letadlech různě. Některé mají vyvažovací plošky na výškovce, které vychýlí proud vzduchu nahoru nebo dolů. U Tomahawku to fungovalo jinak. Vyvážení zatěžovalo v daném směru přímo sloupek řízení, což způsobilo odstranění nežádoucích sil.

S trimovacím kolečkem mezi sedadli jsem byla seznámena již při předletové prohlídce. Jeho ovládání bylo jednoduché – když jsem byla nucena silou držet řízení vepředu, jednoduše jsem jej rolovala dopředu. V opačném případě jsem rolovala kolečkem dozadu.

Pro ukázku účinku trimu si na mě Laurie připravil chyták. Přebral ode mně řízení a držel let v horizontu. Říkala jsem si pro sebe, co asi dělá. Během chvilky nenápadně posunul trimovací kolečko co nejvíce dozadu to šlo, aniž bych si toho všimla. Poté mi beze slov vrátil řízení a řekl, ať pokračuji v horizontálním letu. Jakmile jsem chytla knipl do ruky, ihned jsem zjistila, že něco není v pořádku, neudržela jsem jej a letadlo se víc a víc stavělo na svůj ocas, nebo jsem si tak alespoň připadala. S vykulenýma očima jsem tlačila knipl dopředu. „Ale, co se to děje?“ řekl Laurie s úsměvem. „Už jsi vystoupala o 100 feetů!“. Zmohla jsem se pouze na „uh“, nezvládajíc bitvu s kormidlem a mluvu zároveň. „Udělal jsi něco s trimem?“, zeptala jsem se. Odpověď zněla „...ano, tak to vyřeš...“.

Když jsem sundala jednu ruku z řízení, abych mohla ovládat vyvažování, stala se celá situace ještě složitější. Rychle jsem začala točit dopředu a po chvíli jsem konečně mohla uvolnit smrtící sevření řízení, letadlo bylo vyváženo a letělo v horizontálním letu.

Následně jsme zkusili to samé na druhou stranu, Laurie posunul trimovací kolečko úplně dopředu a já musela situaci vyřešit.

Chvíli trvalo, než jsem se naučila poznat ten pocit, kdy je letadlo správně vyváženo. Vždy jsem s kolečkem točila do přibližné polohy a pak jemnými pohyby hledala, kdy už je vyvážení v pořádku a kdy nikoliv.

Další na programu byl přímý let v horizontu. Vypadá to podivně, jsem již v polovině druhé lekce a stále v podstatě neumím létat rovně, ale bez vědomí toho, jak všechny ovládací prvky fungují a jaký mají na let vliv, by se podobná věc učila jen velmi těžko.

Určili jsme si tedy bod v krajině a letěli přímo k němu. První mojí chybou bylo to, že jsem řízení držela příliš pevně. Každá drobná úprava směru tak vedla k rozhození letu do jiné strany. Bylo to již potřetí, co mi to Laurie řekl, nebo jsem si toho sama všimla. Cítila jsem se sama sebou podrážděná...

“Ovládej řízení jemně prsty...“, řekl Laurie. „Chci vidět místo mezi tvými dlaněmi a kniplem“.

Heureka! To byl ten trik. Když jsem držela řízení jemně svými prsty, nemohlo se stát, že bych jej křečovitě svírala a dělala chyby v drobných úpravách.

Alespoň tedy do doby, než jsme přešli k zatáčkám, kde jsem umění řídit zratila úplně. Zatáčela jsem buď příliš brzy, moc pozdě, nebo jsem zatáčku přetočila či nedotočila, takže jsem úplně ztratila daný kurz.

Po mnoha zatáčkách doprava a doleva jsem konečně začala celému pohybu více rozumět a šlo mi to lépe. Ve finále jsem dokonce byla schopna dodržet po dobu celé zatáčky stejnou nadmořskou výšku, přestože jsem často přetočila nebo nedotočila daný směr.

Když jsme pomalu letěli zpět na domovské letiště, podíval se Laurie ven z okna a zeptal se „Víš kde teď jsme?“.

Zase jsem byla úplně ztracená... Rychle jsem hledala nějaký rozpoznávací bod – řeku, most, železnici, prostě cokoliv... pak jsem vystřelila „Carmarthen?“.

“Přesně tak!“, odpověděl Laurie. Cítila jsem, jako bych objevila nový svět. Přišla ale další otázka: „Takže jak se dostaneme zpět na letiště?“

Nevěděla bych odpověď, ani kdybych byla dole na zemi. Laurie rychle vytáhl mapu a já hledala naši polohu a potom letiště. Zatímco jsem koukala do mapy, kompletně jsem ztratila přehled o tom, kde právě jsme. Jak jsem již několikrát psala, navigace pro mě nebude nic jednoduchého.

Přesto jsme cestu zpět nějak našli a Laurie my předvedl ukázkové přistání s bočním větrem. Byla jsem fascinována tím, jak jemné dosednutí to bylo.

Ještě 3 týdny do výplaty, moje další létání bylo v nedohlednu...

Autor: Leia Fee, Překlad: Jakub Velička

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka