A mají tam palivo ?

08.11.2011

Plán na sobotu byl jasný – jdeme letět. Posádka se ustálila v pátek odpoledne, destinace se ale dořešila až ráno. Sedona nás dneska neláká, i když tam údajně mají otevřenou novou restauraci, náš cíl je trošku dál – Monument Valley v Utahu, potom po Coloradu do Page, tam naplníme a přes Grand Canyon nebo možná i bez něj zpátky na Deer Valley. V Page patrně není restaurace, ale to nám nevadí, neletíme kvůli jídlu a tak cestou pro zapomenutou mapu ještě Mates uloví nějaké bagety ve Walmartu. No, nakonec se ukázalo, že to nebyla nejlepší volba, ale to sem nepatří.



Má oblíbená N678WW dneska není, dostáváme N21718, což je vyslovuje a pamatuje trošku hůř. Necháme ještě doplnit po špunty, na výškovce dokončíme předletovku (potřebujeme 3 různé mapy, z každé kousek) a jedeme.



Pojíždění dostáváme po C a C13. Když dojedeme k C13, tak tam na té rozšířené pojížděčce bokem stojí dva Pipery 28 a nevypadají, že by chtěli letět – vrtule se jim točí, ale posádky pořád něco štelují na palubní desce. Tak je po zdvořilostní chvilce čekání předjedu  a samovolně (bez odhlášení či rozkazu z frekvence ground) volám věž, že jsme připraveni ke vzletu. Zatím čekat, ale za půl minuty už dostáváme vzlet 25L povolen, po vzletu rovně.

Jednou z výhod více pilotů na palubě je to, že nemusíme datlovat do GPS všechno před letem – což se hodí zejména v případě, že platíte hobbs time, který začne neúprosně běžet po nahození motoru. Mates letí, já krmím GPS těmi pár otočnými body – Flagstaff (FLG)- Tuba (T03) -Kayenta (OV7) – Bluff (66V) -  Page (KPGA). Ten Bluff tam máme pouze pro chycení směru na Monument valley, tak daleko nepoletíme.


 
Američani dlouhé roky používali pouze třípísmenné kódy letišť (které jsou shodné s kódy dle IATA), ICAO kódy z nich udělali nejjednodušší možnou metodou – dopředu přidali K. Dále jsou v USA ale letiště, které nemají kód tvořený z písmen, ale v písmen a číslic – tato letiště nemají ICAO kód a jsou v databázi jako OV7 nebo U55, na což jsem musel dojít metodou pokus-omyl, když GPS neznala KU55. No a potom jsou ještě privátní, která jsou na mapách úplně bez kódu, jenom se zkratkou (Pvt).



GPS nám ukazuje něco málo přes 2:30, což je v souladu s přípravou na zemi. Před Sedonou začínáme zase zvolna stoupat, Flagstaff má nadmořskou výšku přes 7000 ft a je okolo dost lesů. Dál si spokojeně driftujeme na severovýchod, Tubu necháme kousek vlevo (už jsme na mapě č. 2) a jdeme přímo na Kayentu. Pod námi se to ale začíná měnit – civilizace ubývá a sem tam se objeví pár skal. Ptám se kluků, jestli to tak vypadá v Monument Valley (oni už tam několikrát byli po zemi) a že prý mám počkat, že toto nic není. Civilizace ale postupně ubývá, jdeme 10 000 ft, nad terénem máme tak 3 000 ft a postupně mizí i ty malé osady, které jsme do teď míjeli. Stále ale máme v dohledu nějakou sice nezpevněnou ale cestu a tak mám pro případ vysazení vybráno. Ale s přibývajícími minutami letu přemýšlím, kolik máme s sebou vody a jak by dlouho trvalo, než by nás někdo našel, no ten ELT snad funguje, 121,5 mám pro jistotu naladěno na obou stanicích. Ale to už se dostáváme pomalu k civilizaci a městu Kayenta, kde se těží povrchové uhlí a tak už je nám líp.V těch 10 000 ft jsme pořád byli pod základnami kumulů, ale při podrobnějším pohledu hodně dopředu vidíme, že před námí prší a možná tam lítají i blesky.



Za chvilku už je ale jasné, že máme přímo v cestě sice malou, ale bouřku. Tak ještě chvilku pro formu pokračujeme původním směrem (taky proto, že je tam nějaká civilizace) a postupně uhýbáme na sever – vynecháme Monument Valley, všude okolo to vypadá dobře, takže není důvod nějak zásadně měnit plány. Nakonec se ta bouřka ukazuje výrazně menší, než vypadala od jihovýchodu a najednou se nám otevře nádherný pohled. Pod jedním kumulem se ještě dostaneme na pár vteřin do silnější přeháňky, ale to už nám nevadí, točíme doprava a kocháme se nádhernou přírodou.


 
Taky si si všímáme dvou malých soukromých letišť, na jedno z nich stojí na stojánce nějaké Twin Ottery nebo něco takového – asi na vození turistů.

Tak ještě jedna kochací zatáčka a nasazujeme kurz na Page. Ne uplně přímo, dalším postupným cílem je Colorado, takže uhýbám trošku doprava a při pohledu před sebe a do mapy začínám trošku nervóznět – dle mapy není mezi námi a Page žádná cesta, žádná vesnice nebo město, prostě nic. Po pár minutách letu skončila i ta silnice, co byla pod námi a dál jsou jen skály. Sice máme už zase 10 000, ale to je takových 1000 až 2000 ft nad terénem – který je pro případné přistání naprosto nevhodný – skály, kde není ani kousek rovného. Leda tak s vrtulníkem by to možná sem tam někde šlo – kdybych to uměl. Po pár minutách letu už sice vykukuje za některou skálou Colorado, ale těch 34 minut, co mi píše GPS mi připadá jako přílišné riziko a tak točím o 180° a vracíme se. Úsek do Kayenty byl sice taky bez civilizace, ale aspoň tam bylo kde sedat. Tady není ani jedno.



Paliva máme na víc než na 2 hodiny, tak dojedeme podél silnice do Tuby, tam naplníme a rozhodneme se, jestli do Page doleme od jihu nebo už poletíme zpátky do Phoenixu. Plán zní dobře, ale potom padne na palubě záludný dotaz – „a mají v Tubě palivo“ ? Úplně jsem zapomněl, že přímo z mapy se dá poznat, jestli dané letiště má palivo nebo ne. Listujeme i oficiální databází letišť a první, co tam vidíme je „Unattended“. Takže pokud tam nikdo není, tak tam asi nebude ani to palivo – o nějakém automatu na karty nepíšou nic.



Takže Kayenta, tu máme tady před čumákem. Airport directory říká, že tam mají JET A1 a že je to taky „unattended“. Že by měli JET A1 a neměli AVGAS, to se nám nezdá, stejně jsme už skoro 3 hodiny ve vzduchu a tak se rozhoduji přistát i když není jisté, jestli tam to palivo seženeme. Na zemi se případně rozhodneme co dál – kdybychom náhodou nepořídili, akční rádius máme teď 2 hodiny a s tím se bude něco vymýšlet líp než s 10 galony v nádržích.  Vysílám polohy na Kayenta traffic, někdo něco říká, ale nelze vylovit co a ani jestli je to pro nás – tyto frekvence jsou sdílené a moc nahlas to nebylo.
 
Už jsme na okruhu a vidíme, že tam toho moc není, ani hangáry, ani jiná budova, jenom na stojánce nějaké dva eroplány a nějaké malé budky. Nadmořská výška letiště 5 688 feetů, dlouhá dráha – ale vnímání délka dráhy záleží jak známo na její šířce a v této nadmořské výšce nemám moc chutí opakovat, tak raději sedám pečlivě za práh. Následuje dlouhé pojíždění (dráha má přes 2 km) a zajíždíme na stojánku. Nádrž a stojan s JET A1 vidíme okamžitě -  a žádný stojan s AVGASem v dohledu. Na výškovce rozkládáme mapy (teď jsme na mapě Denver, na kterou na západě navazuje Las Vegas) a díváme se, kde zhruba směrem domů bude palivo – ať nemusíme na druhou stranu – zkusit ta letiště přímo u Monument Valley, která jsme viděli před půlhodinou Hodinu letu od nás zhruba směrem na Phoenix je Grand Canyon National Airpark – řízené letiště, to tam to bude na jistotu, ale zase tam bude docela frmol – jel jsem kdysi okolo autem. Kousek jižně (a tedy líp po cestě domů) je Valle – tam by měli být do 17:30, to by jsme měli stihnout. Ještě jednou přeměřujeme vzdálenosti, mělo by to v klidu vyjít se slušnou rezervou. Kdyby náhodou foukalo hodně do čumáku, nebo tam stála bouřka, tam zálohu mám Grand Canyon (o 5 min bliž) nebo tu Tubu – i když tam nenaplníme. Ještě kontroluji dráhu ve Valle – 4 199 ft je docela slušných, ale nadmořská výška je 5999 ft a zima moc není. No uvidíme, jak se bude naší Cessně líbit vzlet tady a podle toho se rozhodneme, kam poletíme pro to palivo -Grand Canyon je výrazně delší, než Valle. Ještě uděláme fár fotek – ta bouřka se odsunula na západ a tak nám dělá pěknou kulisu a zahajujeme boarding.



Vzlet probíhá dle předpokladu – do rychlost cca 40 kts je to zrychlení víceméně normální, potom už nic moc. Ale dráha je dlouhá, překážky žádné, tak je to v klidu a placatou zatáčkou nasazujeme podél silnice na Tubu a moc nestoupeme – už tak máme 7 000 ft. GPS taky počítá a zatím nám všechno hraje. Stahuji na ekonomičtější cesťák, ochuzuji (starou dobrou metodou pomalu stahovat a až to začne chrchlat, tak kousek zpátky -  protože EGT neukazuje). Spotřeboměr ukazuje asi 8,5 galonu na hodinu dle předpokladu, zapisuji si stavy paliva, čas a přepínán na pravou nádrž a letíme – mám dojem, že teď prostor na chybu moc nemáme, tak se snažím zaznamenat si maximum. Do čumáku nám trošku fouká, ale nic zásadního a tak máme čas se dívat po krajině. Letíme okolo uhelného sila, pod kterým je smyčka železnice, ale pořád se držíme na dokluz od silnice. Někde před Tubou vidíme Humpreys Peak a v tom nám dojde, že jsme na té výškovce měly rozložené akorát 2 mapy a že máme třetí, ještě lepší variantu – Flagstaff. On je totiž už na mapě Phoenix. Odhadem by to mělo vyjít, ale ještě před rozhodnutím do zkusím ťuknout do GPS – a skutečně, je to pouze o 5 min delší, než do toho Valle. A tam palivo taky určitě bude, takže je rozhodnuto – z GPS mažu Valle – ale pořád se držíme silnice, protože letu nad nehostinným terénem bez civilizace jsme si dneska už užili docela dost. Letiště v Tubě vidíme vpravo od nás – a vypadá podobně jako Kayenta – dráha, pojížděčky a nic jiného. Posloucháme ATIS z Flaggstafu – docela zajímavé bylo, že mají vizuální přibližení přímo v ATISu – asi nepočítají s tím, že by někdo za tohoto počasí chtěl dělat IFR přiblížení – jak jsme později ostatně viděli Dash-8, která šla normálním okruhem.


 
Dostáváme jít přímo do pravého baselegu na 21a za chvilku máme přistání povoleno. Na zemi ještě dostaneme přejít na ground – zopakoval jsem chybně  „contact ground 121,8“, ale správně mělo být „monitor ground 121,8“ - chtěl nás mít akorát na poslechu, ale nechtěl, abychom se mu hlásili. Ještě se ptám na palivo  - buď za námi přijedou s cisternou nebo že tam je self service. Tak pochopitelně volíme self-service, měl by být lacinější – i když to bude znamenat maturitu z obsluhy stojanu. Nakonec to nebylo tak hrozné, povedlo se naplnit a po krátkém focení nahazujeme a na groundu žádám pojíždění  -  na posunutý práh dráhy 21 je to přibližně 2 km a tak opravdu nepojíždím rychlostí chůze – jak se píše v příručkách. Z kratší dráhy nechci zbytečně chodit – ELEV je tady 7014 ft (2138 metrů) a tak se každý kousek dráhy může hodit – letiště je obklopeno lesy. Ještě cestou probíráme metodiku přechodu z frekvence ground na věž a přemýšlím, jestli to, že na Deer Valley se přechází automaticky když má člověk pořadí 1 na vyčkávacím platí i tady. Ale tak dlouho jsme přemýšleli, až jsem na vyčkávacím udělal úkony, ohlásil ready for departure, dostal levou zatáčku a vzlet povolen (v tomto pořadí) a už letíme. Další věc, kterou ne docela chápu je opuštění CTR – na Deer Valley se opuštění CTR nehlásí a tak neříkám nic ani tady. Nikdo nám nevynadá, asi se to tady má tak dělat. A kromě toho jsem si asi po 3 minutách ve vzduchu všiml, že mám naladěnou nějakou divnou frekvenci – po všech těch debatách jestli přejít sami nebo ne jsem to „ready for departure“ ohlásil na frekvenci ground, což ale řídícímu vůbec nevadilo a na stejné frekvenci mi řekl „cleared for take-off“. Tou dobou tam stejně byl akorát jeden řídící, který z toho zcela evidentně nedělal vědu.

Letíme přes Sedonu, děláme pár fotek za podvečerního světla a po zbytek cesty k Phoenixu si  na skoro maximální cestovní rychlosti hrajeme s autopilotem – dokonce se nám společnými silami povedlo mu říct, do jaké výšky má klesat a jak rychle. Při příletech od severu je obvykle přistání na severní dráhu, ze které je pojíždění na stojánku někdy komplikované provozem na jižní dráze a tak žádám přímo 25L. Překvapivě nedostáváme pravý okruh ale přímo přes letiště do levého okruhu. Tam teprve zpomaluji, protože jednoho z nás ta bageta z Walmartu už dohnala a každá minuta či sekunda navíc by mohla mít opravdu kritické následky. Stihli jsme to. A mě ta bageta dohnala až ráno.


Zdroj: Michal Orlita

Fotografie: Michal Zavisek

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

to Radim

Odpovědět

Datum : 05.11.2011 22:48, Vložil : Michla

no na Grand Canyon tentokrat nedoslo, treba priste..Las Vegas je trosku z ruky - a hlavne- proc ? ;-)

zajimave

Odpovědět

Datum : 02.11.2011 21:33, Vložil : Radim

byl jsem tam myslím v roce 2000 a sedali jsme Grand Canyon a je to opravdu zajimavá zkušenost. Co Las Vegas planuješ nebo jsi byl v Las Vegas?

termika

Odpovědět

Datum : 02.11.2011 18:44, Vložil : Michal

kumuly meli zakladny hrubo nas FL 100, ale zase ten teren byl byt tak nekde okolo 6000 ft. A prekvapive to moc turbulentni nebylo. Treba uz je tam takove horko, ze ani termice se nechce mlatit s eroplanama...

Odpovědět

Datum : 02.11.2011 11:54, Vložil : Laca

Žůžo labůžo, super fotky... Také bych rád navštívil ameriku a proletěl si ji z ptačí perspektivy. Těšíme se na pokračování

Odpovědět

Datum : 02.11.2011 11:36, Vložil : Petr

Pěkný článek :) zajímalo by mě jak se chová ten terén z hlediska termiky a plachtění :) přeci jen ty skály musí být za ten den kdy na ně svítí sluníčko docela rozehřáté.

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka