Ze skicáře pilota: Neochvějný létá rychle

19.03.2012

    V pondělí 27. února zaduněl na kalifornském letišti Charles M. Schulz- Sonoma County Airport mohutný dvojhvězdicový pístový motor R2000-7M2-W TwinWasp o výkonu 1650 HP a roztočil třílistou kovovou vrtuli stroje s velkou rudou hvězdou na obou stranách trupu. Dokonce i výborný znalec slavných historických letounů by si mohl téměř s jistotou myslet, že zde právě vzlétl vzácný exemplář jednoho z nejslavnějších sovětských válečných stíhacích strojů, poháněných hvězdicovým motorem, Lavočkin La-5FN či Lavočkin LA-7.

    Byl by ale zklamán. Byť se několik Lavočkinových pístových stíhacích strojů La-7 v různých leteckých muzeích, mimo jiné v Leteckém muzeu Vojenského historického ústavu v Praze-Kbelích, jako statické exponáty dochovalo, v Sonomě ve skutečnosti vzlétl stíhací stroj jiné slavné ruské letecké firmy, Jakovlev Jak3U, opatřený jménem „Steadfast“ (neochvějný) na obou stranách motorové kapoty. Nejde ovšem o historický stroj, vyrobený v roce 1945, ale o zajímavý hybrid, vyrobený téměř s jistotou v letecké továrně Aerostar.S.A. v rumunském Bacau na počátku roku 2005 (továrna od roku 1978 do 9.10.1998 vyrobila licenčně 1800 v SSSR zkonstruovaných dvoumístných Jaků 52, poháněných sedmiválcovým hvězdicovým motorem Věděnějev M-14P). Cíl letu byl značně nevšední - pilot a majitel silně modifikované repliky nejlepšího sovětského pístového stíhacího letounu, poháněné týmž typem pístového motoru, který poháněl např. slavné dopravní stroje Douglas DC-4 Skymaster nebo De Havilland of Canada DHC-4 Caribou, Will Whiteside, chtěl s lehkým strojem se vzletovou vahou jen 6000 liber (2718 kilogramů) dosáhnout letové výšky 3000 metrů(10000 feetů) v letovém čase, odpovídajícím novému světovému rekordu pro kategorii strojů s váhovým rozpětím 5000-6615 liber (1718-3000 kilogramů), poháněných pístovým motorem.

 


    Upravený JAK jej nezklamal. Po opětovném přistáni na letišti bylo možné ze záznamových barografů, namontovaných v trupu stroje, přečíst údaje, z nichž vyplývalo, že jeho JAK vystoupal do letové výšky tři tisíce metrů za neuvěřitelné dvě minuty a pět vteřin! Velmi zajímavé je, že předchozí rekord ve stoupavosti do téže letové výšky jiným strojem stejné váhové kategorie, byl mnohem horší a činil tři minuty a 33 vteřin. To ovšem nebyl zdaleka jediný rekord „přemotorovaného“, ale velmi hbitého Jaku.

    Jedenáctého října 2011 se letoun, řízený opět Willem Whitesidem, nad vytyčenou přesně změřenou rekordní tratí o délce tři kilometry nad bývalým solným jezerem ve státě Utah - tzv. Bonneville Salt Falts (dříve zde již byla dosažena řada rekordů speciálně postavených rekordních pozemních vozidel) „prohnal“ rychlostí 655,41 kilometrů za hodinu (416,02 míle). Tím Will zcela vymazal ze světových rekordních tabulek rekord Jima Wrighta z Oregonu, platný od roku 2002. Ten tehdy prolétl v replice slavného závodního stroje Hughes H-1 Racer trať téže délky rychlostí „pouhých“ 304 mil (487,527 km) za hodinu (jediný exemplář původního slavného stroje byl postaven konstrukčním týmem multimiliardáře i rekordního letce Howarda Robarda Hughese a samotným Hughesem zalétán 17.srpna 1935. 13. září 1935 s ním letec nad stanovenou tratí o délce 3 kilometry dosáhl rekordní, mezinárodní leteckou federací FAI uznaný výkon 567,11 km/hod (352 mil). Stroj se dochoval dodnes ve sbírkách National Air and Space Musea ve Washingtonu v expozici Golden Age of Flight).

    Samotný „Steadfast“ je včetně použité pohonné jednotky velmi zajímavým strojem. Will Whiteside jej totiž bezprostředně po nákupu od Eddieho Andreiniho z Half Moon Bay v březnu 2006 začal silně modifikovat, aby byl schopen vysokou rychlostí létat populární závody kolem pylonů v Renu, tzv. National Championship Air Races. „Ve zmíněném roce jsme na nutných úpravách stroje pro závody kolem pylonů pracovali nepřetržitě čtyři měsíce šestnáct hodin denně. Když jsme s jeho úpravami začali, na stroji, který měl v té době nalétáno jen deset letových hodin, nepracovalo nic včetně motoru R2000, tak, jak by bylo třeba. Zamontovali jsme na něj hlavní podvozková kola i s brzdami z Cessny 421, instalovali řiditelné ostruhové kolečko, speciální závodní kužel vrtule a Samem Davisem z China navržený výfuk. V roce 2007 jsme také pro další Reno u motoru R-2000, který nebyl nikdy u  původního výrobce vybaven systémem vstřikování vody pro zvýšení letového výkonu, dokázali pomocí  námi vyvinutého speciálního vstřikování vody do jeho válců zvýšit jeho  výkon z 1400 na neuvěřitelných 1650 H.P. Po instalaci nové vrtule a dalších stovkách úprav „Steadfast“ už v Renu v roce 2007 létal rychlostí 400 mil za hodinu(643,600 km/hod-pozn.aut.)“, dodával k tomu po dosažení i dalších rekordů ve stoupavosti se „Steadfastem“ Whiteside, který patří k velmi zkušeným americkým pilotům. „Tenhle malý Jak skutečně „maká“, dodává k tomu jiný zkušený pilot ze závodů v Renu Michael Brown. Jak se tedy zdá, zdánlivě již dříve odepsané honbě za stále lepší rychlostí a stoupavostí není u strojů, poháněných pístovým motorem, stále odzvoněno.(Slova klasika českých leteckých historiků Václava Němečka z roku 1993 „rekordní pístové stroje s vrtulí dosáhly hranice svých možností“ tedy už možná poněkud pozbývají svoji platnost).

    Ostatně, Will Whiteside patří k velmi zkušeným americkým pilotům. Na Boeingu 757 a 767, Learjetech 20, 30 a 50, cvičném historickém Harvardu Mk IV, závodním letounu Vans RV-4 a v neposlední řadě na různých replikách Jaků-3,-7 a-9 včetně „Neochvějného“ má dnes čtyřicetiletý Will nalétáno neuvěřitelných deset tisíc letových hodin na sedmdesáti různých typech letounů.

(Poznámka: Prototyp Jaku-3U, modifikovaný z původního vynikajícího lehkého stíhacího letounu Jakovlevovy konstrukční kanceláře Jakovlev Jak-3, poháněného řadovým dvanáctiválcovým motrem Klimov VK-105PF-2 o výkonu 912 kW(1240 HP), montáží dvojhvězdicového motoru Švecov AŠ-82FN o výkonu 1350 kW(1850 HP), byl zalétán po ukončení druhé světové války v Evropě, 12. května 1945. Verze U měla s hvězdicovým, vzduchem chlazeným motorem, který nepotřeboval těžký chladič kapaliny, vzletovou váhu jen 2790 kilogramů a jediný postavený prototyp létal v letové výšce 6100 metrů maximální rychlostí 710 kilometrů za hodinu, do výšky 5000 metrů vystoupal za 3,8 minuty)

--
Prameny
http://www.pressdemocrat.com/article/20120229/ARTICLES/1202...  Christoper Chung-Chris Smith Air racer sets climb rekord
http://www.warbirddepot.com/aircraft_fighters_yak3uwhiteside.asp Will Whitesidesś Yakovlev Yak-3UR2000“Steadfast“
www.tammyprice.com/yak/document/YAK_ STORY/ THE YAK.htm: The YAK-52 Story
www.nasm.si.edu/collections/artifact.cfm?id=A19750840000 Hughes H-1 Racer
Němeček, Václav   Vojenská letadla 3. Letadla druhé světové války Praha, Naše vojsko 1977
Vojenská letadla 5. Letadla současnosti. Praha, Naše vojsko 1982.

Letectví a kosmonautika,
1981,č.9, s.351 Němeček, Václav Jakovlev Jak-3U
1992, č. 24, s.12/1484/-13/1485: Němeček, Václav Hughes H-1
1993, č.26, s.14/1714-15/1715 Němeček, Václav Bylo dosaženo hranice možností?

Mgr. Zdeněk Procházka

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Ahoj Martine

Odpovědět

Datum : 24.03.2012 10:39, Vložil : mgr. Zdeněk Procházka

To jsem rád že mé "proslulé" články na webu, jehož jsem klíčovým redaktorem, už pronikly až k tobě. Dík za složitě zasílaný příspěveček. Pokud jde o Steadfast původní us zdroj ne wiki uvádí viz článek že mašina byla postavena jak je uvedeno počátkem uvedeného roku jako JAK3U v Avioanne Craiova podle čeho to ovšem Rumuni stavěli info nejsou a je to i pro mě zahádou nevím totiž kde by vzali původní sovětské výkresy na 3U možná se spíš přikláním k tvému názoru, že měli výkresy na 11 jináč je to už americká "obluda" viz článek Pokud jde o vlastní sovětský JAK3U, to jsem převzal z článku úžasného pana Němečka v LK, zajímavé ale, je že 3U ve včera zakoupených malých Greenech Fighters vůbec není..ale to jen na okraj Ahoj mgr. Zdeněk Procházka

Jaký Jak?

Odpovědět

Datum : 22.03.2012 14:20, Vložil : Martin Velek

Pro vrozenou taktickou nevýhodnost vodou chlazených motorů pro volné stíhání za frontou, typické pro závěrečné fáze války, při němž jediná kulka či střepina do chladicí soustavy mohla přivodit ztrátu stroje a vzhledem k německémo chování k sovětským válečným zajatcům i pravděpodobnou smrt pilota, vyzkoušel Jakovlev neochotně i "Švecova". Vzhledem k dostatku dobrých Lavoček pro tyto účely se ale úprava neuplatnila. Wikipedia není vždy nejdokonalejší zdroj informací :-). Koneček se nevešel... :-)

Jaký Jak?

Odpovědět

Datum : 22.03.2012 14:18, Vložil : Martin Velek

Podle tvaru draku, rozměrů atd. bych se vsadil, že pro Steadfasta poslužil spíš nějaký "Jacek" 11, než ta rumunská 52. C-11 se dovezlo do Francie a následně do USA víc; pokud je mi známo, tak většina z nich byla z československé dodávky těchto strojů do Egypta, kde vyřazené "jedenáctky" díky laskavému klimatu přežily v rekonstruovatelném stavu. Navíc tvrzení, že Jak-3U byl prototyp s hvězdicovým motorem a měl byl nejlepší sovětskou stíhačkou, není přesné: Létal už Jak -7B M-82 se Švecovovým čtrnáctiválcem, a Jak 9U i novější 3U (U jako usověršestvovannyj - vylepšený, ale také neoficiálně jako ubijca - vrah, pro nespolehlivost motoru VK-107, jehož životnost během války nikdy nedosáhla požadovaných 100 hodin!) byly sériově vyráběny s nepovedeným motorem M či VK-107. Pro vrozenou taktickou nevýhodnost vodou chlazených motorů pro volné stíhání za frontou, typické pro závěrečné fáze války, při němž jediná kulka či střepina do chladicí soustavy mohla přivodit ztrátu stroje a vzhledem k ně

Odpovědět

Datum : 13.03.2012 18:44, Vložil : suchac

a ja uz si vazne rikal ze jde o la-5/7 .. ale kdyz se pak clovek podiva poradne... mno jo zdani klame :-)

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka