Z deníku leteckého archeologa 10: Jug, Flying Legends!

26.07.2012

    „Při bojovém letu, při němž jsem společně s dalšími stíhači z mé mateřské 82. stíhací perutě, Fighter Squadron (FS), zajišťoval vzdušné krytí a doprovod 169 těžkých čtyřmotorových amerických bombardérů Boeing B-17 americké osmé letecké armády, jsem si v jednom okamžiku všiml jednomístného stíhacího letounu, letícího o něco níže po mé pravé ruce. Vzhledem k tomu, že z 357 Thunderboltů 78. stíhací skupiny (Fighter Group) se mnou v té chvíli po tvrdém boji s německými stíhači letěl jen 2/Lt(poručík) Donald Ludwig, zaradoval jsem se, že vidím dalšího stíhače na „Jugu“(džbánu), jak jsem pro tvar trupu říkali našemu velmi výkonnému jednomotorovému jednomístnému Republicu P-47 Thunderbolt. Proč ale dosud neidentifikovaná stíhačka zjevně letí jiným směrem než my? Řekl jsem Ludwigovi vysílačkou, že se neznámému letounu raději „podíváme na zoubek“, vstříknutím směsi vody a alkoholu, která ochlazovala rozpálené válce mohutného osmnáctiválcového hvězdicového motoru Pratt and Whitney R-2800-21 jsem významně, přibližně o 15 procent, zvýšil jeho běžný výkon 2300 HP a tedy i rychlost stroje.

 



    Po zkrácení vzdálenosti k neznámému stroji se mi sice jeho silueta zdála velmi podobná Jugu, ale  německý jednomístný stíhací stroj Focke Wulf FW 190 měl při úhlu pohledu, z kterého jsem cizí stroj pozoroval, siluetu téměř identickou. Po několika dalších vteřinách přibližování k neznámému letounu jsem zjistil, že nemá typický eliptický půdorys křídel jako Thunderbolt ani bílý identifikační pás kolem přední části motorové kapoty. Když jsem byl několik set yardů od něj, na jeho kýlovce jsem zahlédl svastiku. Byl to Focke Wulf 190! Ze vzdálenosti 300 yardů jsem na něj zahájil palbu ze šesti křídelních kulometů ráže 12,7 mm.

    Z Focke-Wulfa začaly odpadat části kýlovky a pravého konce křídla, pár kulek z mého palebného průměru 267 nábojů na jednu hlaveň udeřilo i do blízkosti kokpitu „fokouše“. Kryt kabiny nepřátelského stroje náhle odletěl a vypadlo z ní cosi, o čem jsem si myslel, že to může být nepřátelský pilot, sbalený po výskoku ze svého zasaženého stroje „do klubíčka“. Záznam mého prvního sestřelu jsem, jak jsem se domníval, měl na svém fotokulometu, navíc jsem měl i očitého svědka, takže jsem se mohl zaradovat: právě jsem ulovil svůj první sestřel!“ Těmito slovy vzpomínal později stíhač 82.FS Lt.(nadporučík) Richard Hewitt na první sestřel, kterého na svém „osobním“ stroji Republic P-47 D-25 -RE Thunderbolt s výrobním číslem(s/n, serial number) 42-26635 dosáhl 10.února 1944 nad Německem.


    Velmi zajímavé je, že o pouhých několik měsíců později, v září téhož roku, došlo na výrobní lince americké letecké firmy Curtiss v Buffalu ve státě New York k tehdy zdánlivě všední události - vyjel z ní novotou zářící stíhací letoun, 129. vyrobený Republic P-47G Thunderbolt s výrobním číslem (s/n) 42-25068. Pozoruhodné ovšem je, že u jediného výrobce modelu G, zmíněné firmy, bylo vyrobeno pouhých 354 P-47G-1-G15-CU, charakteristických společně s prvním sériemi předchozího modelu D kabinovým překrytem, zapuštěným vzadu do trupu, který nevystupoval nad obrys pilotní kabiny - stroji proto američtí piloti řikali i „Razorback“ („ostrý“). Po převzetí americkým letectvem v září 1944 se stal inventářem Třetí vzdušné armády USAAF, jejíž cvičné jednotky působily na letišti v Tallahassee na Floridě. Je vcelku logické, že jelikož zde pod označením TP-47G u různých pokračovacích jednotek pro výcvik stíhacích pilotů, tzv. Advanced Fighter Transition Units, působil až do konce června 1945, kdy byl ze stavu amerického letectva odepsán, do boje se stroj nedostal.

    Ještě smutnější osud jej čekal po ukončení války. Nejdřív se v Letecké Technickém ústavu (Aero Industries Technical Institute) na letišti Oakland v Kalifornii stal předmětem výuky studentů leteckých oborů, kteří na něm až do roku 1952 studovali stavbu elektrických a hydraulických systémů stroje. V roce 1953 jej koupil bývalý americký sportovní pilot, který dříve létal různé letecké závody, Jack Hardwick, který stroj ihned pronajal známé hollywoodské filmové společnosti United Artists. Ta chtěla zasloužilý cvičný „JUG“ využít při natáčení pozemních scén v připravovaném filmu „Fighter Attack“. Později byl stříbrnou barvou nastříkaný stroj až do roku 1975 uskladněn v kalifornském El Monte. V roce 1975 sice jeho nový, dnes již neznámý majitel začal s jeho renovací do „letového“ stavu, ale nedokončil ji.


    Stroj, jehož další majitel se od roku 1979 jmenoval Ray Stutsman, opět po jím téměř dva roky prová

děné úspěšné renovaci do letového stavu, pilotován majitelem, poprvé po 37 letech vzlétl v dubnu 1982. Není divu, že jeho skvělá renovace byla v tomto roce na největším americkém sletu historických letounů ve světoznámém Oshkoshi po letovém předvedení majitelem odměněna nejvyšší cenou pro majitele historických strojů, Grand Champion Warbird Trophy. Stusman stroj čile předváděl na různých leteckých show až do roku 1987, kdy jej prodal texaskému leteckému muzeu Lone Star Flight Museum v Galvestonu. V jeho stavu již ale pozoruhodný letoun létal jen velmi zřídka a muzeum jej v devadesátých letech prodalo firmě Flying A Services, která pro letoun našla dnes už neznámého kupce v Anglii.


        Když ale v lodním kontejneru přeplul Atlantik, zůstal v něm z poněkud nepochopitelných důvodů až do roku 2006, kdy jej zakoupilo vedení největší sbírky historických stíhacích strojů v Evropě, Fighter Collection v Duxfordu. Ani náhodou to ale neznamenalo, že stačí jeden z pouhých  dvou na světě dochovaných „Jugů“ verze G jen vyložit z kontejneru, smontovat a zalétnout. Velmi obtížné a složité renovační práce s cílem uvést stroj do stavu, v němž v roce 1944 sjel z Curtissovy výrobní linky v Buffalu, postupovaly jen velmi pomalu a mnoho návštěvníků volně přístupných duxfordských hangárů si  nad rozebraným strojem často kladlo neodbytnou otázku: „Jak dlouho ještě?“. Odpověď na ni dostali až 16. května letošního roku, kdy se otevřela vrata zdejšího dílenského hangáru a tažen na pevné oji za traktorem se z něj vynořil novotou zářící P-47G Thunderbolt, označený britskou civilní rejstříkovou značkou G-CDVX, nastříkaný ve velmi zajímavém markingu skutečného stroje s vojenským evidenčním číslem 42-74742, s nímž v Anglii u 84. stíhací perutě (Fighter Squadron) 78. stíhací skupiny (Fighter Group) americké 8. letecké armády létal koncem  roku 1944 Lieutenant (nadporučík) Severino B. Calderon.

    Když se stroj konečně po šesti letech ocitl na duxfordské trávě, zbývala klíčovému pilotovi jeho zalétávacího programu, Stuartu „Stu“ Goldspinkovi jen „maličkost“ - „nahodit“ mohutný osmnáctiválcový hvězdicový Pratt and Whitney R-2800 a vůbec poprvé vzlétnout. Když se zánovní „Jug“ v ranních hodinách poprvé objevil nad duxfordskými hangáry, jásot přihlížejících příznivců historických strojů nebyl malý. Na evropské nebi opět byla a je, na největších evropských leteckých slavnostech historických letounů Flying Legends 30.června a 1. července i plnou akrobacii předvádějící, nepřehlédnutelná legenda mezi historickými stoji. Není divu, že „Stu“ Goldspink i druhý zalétávací pilot Peter Kynsey zářili po prvním oficiálním letovém předvedení stroje na Flying Legends spokojeností.

 


    Velmi zajímavé je, že mohutné Jugy měly velmi úzkou spojitost s leteckou válkou nad Československem. Od poloviny roku 1944 společně s P-51 Mustangy téměř „visely“ nad železničními tratěmi v ještě okupovaném Československu a jejich piloti se ne právě malým dílem při rizikových útocích na pozemní cíle, tzv, strafingu, zasloužili o likvidaci velkého počtu parních lokomotiv, provozovaných pro německou ozbrojenou moc. S velkou pravděpodobností právě tehdy vznikla všeobecně známá přezdívka těchto nízko létajících strojů „kotláři“. Ostatně posledním americkým strojem, nenávratně ztraceným při „strafingu“ nad naším územím, byl P-47D, pojmenovaný „Lady Jo-Ann“ s vojenským evidenčním číslem 44-89700 ze stavu 377. perutě americké taktické 9. letecké armády. Stroj , pilotovaný 1st/Lt(nadporučíkem) Virgilem P. Kirkhamem se u Trhanova na Chodsku pří útoku na německou kolonu zřítil 30.dubna 1945. Fandové neobyčejných „Jugů“ si „Džbány“ na českém území mohou každý den připomenout i u pomníčku ani ne jednadvacetiletého Virgila v Trhanově ...

--
Prameny

Green William War Planes of the Second World War. Fighters Volume 4:Republic P47D-P-47G Thunderbolt
Rajlich Jiří Mustangy nad Protektorátem Praha, MBI 1997
Militaria XX.wieku, 5(38), s.26-35: Szlagor, Tomasz: Thunderbolty 8.Armii Powietrznej USAAF marzec 1943 - luty 1944
http://www.fighter-collection.com/mg/p-47.php RepublicP-47G Thunderbolt 42-25068 ,Snafu, (G-CDVX)

Mgr. Zdeněk Procházka
 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka