Z deníku leteckého archeologa 11: Anson!

13.08.2012

    Prvního února posledního válečného roku 1945 kolem druhé odpolední se po dráze skotského letiště Kinloss rozjel menší dvoumotorový letoun. Za kniplem Avro Ansonu Mk.I s vojenským evidenčním číslem NK945 ze stavu 45. dílenské squadrony, 45. Maintenance Unit (MU) seděl F/Lt (kapitán) Donald C. Ferguson. Jedním ze dvou pasažérů byl jeden z nejlepších československých pilotů, proslulý F/Lt Václav Jícha, mimo jiné i jeden z nejlepších zalétávačů nově vyrobených Spitfirů a v té době již držitel nejvyšších britských leteckých vyznamenání Distinghuished Flying Cross, DFC a AFC, Air Force Cross.

    Když stroj zmizel v dáli nad skotskými pohořími, nad nimiž měl provést cvičný orientační let, tzv. Practice Cross Country Flight, zřejmě si nikdo z těch, kdo si povšimli jeho startu, nemyslel, že odolný Anson ani jeho osádku už nikdy neuvidí.

 


    Když se ve stanoveném čase nevrátil, bylo po něm i jeho osádce pomocí strojů RAF i pozemních jednotek ve členitém skotském terénu zahájeno rozsáhlé pátrání. Teprve 8. února přišel na Inspektorát československého letectva v Londýně od velitele 45. MU smutný telegram: „With deeply regret inform you body of F/lt V. Jicha DFC found by crashed aircraft near Drem East Lothian“. Jeden z posledních československých letců, padlých v posledním válečném roce, tedy zahynul v Ansonu Mk.I.

    Letošního 18.července na novozélandském letišti Nelson Airport na jižnějším z obou ostrovů  několik mužů otevřelo mohutná a vysoká bílá vrata zdejšího hangáru. Z nich se po posledních úpravách na válcích motoru a chladičích pod motory, kterých se zúčastnili i oba majitelé stroje, Bill i Robyn Reidovi, po chvíli, tlačena pouhými šesti muži, vynořila opravdová válečná legenda - ve strhující kvalitě renovovaný dvoumotorový Avro Anson prvního sériového modelu Mk.I s vojenským evidenčním číslem MH120, vyrobený v roce 1935. 

 


    Pouhých šest(!) mužů vytlačilo vcelku rozměrný stroj na letištní trávu a s pomocí heveru s kolečkem jej s určitou námahou otočilo do směru vůbec prvního startu renovovaného letového Mk.I. Do letounu dveřmi pro cestující - konstrukci vojenského Ansonu šéfkonstruktér firmy Avro Roy Chadwick odvodil od dvoumotorového civilního dopravního Type 652 - svižně naskočil renovátor stroje Bill Reid, prošel dlouhým bohatě zaskleným trupem a usedl na pravé pilotní sedadlo. Zbývala maličkost - vyzkoušet spolehlivost obou na maximální obrátky pracujících původních hvězdicových motorů Armstrong Siddeley Cheeteah IX o výkonu každého motoru 355 HP/260 kW ještě na zemi.

    Když se ukázalo, že jejich zvuk zní skvěle, zbývalo jediné - přidat plyn, vzlétnout a  „elektricky“ zatáhnout oba hlavní podvozky (u původních válečných Mk.I se ovšem zatahoval ručně pomocí kliky a navijáku, přičemž k tomu bylo třeba klikou otočit stočtyřicetkrát. Šlo ale o první stoj RAF se zatahovacím podvozkem a osádky často zapomínaly podvozek ručně zatáhnout) 18.července v 11.17 místního času se jediná letová „jednička“ na světě“ rozjela a po chvíli bez problémů vzlétla. Když po asi desetiminutovém letu přistála a zjevně šťastný Bill opět dvířky opustil kabinu, není divu, že gratulace od přihlížejících se jen hrnuly.

    Nejšťastnější ale byla jediná přihlížející žena, Billova manželka, spolumajitelka a renovátoka unikátního stroje, Robyn : „To je nádherné, že naš jediný „jedničkový“ Anson, kterému letci již za války dali přezdívku Faithful Annie, Věrná Anežka, po složité desetileté renovaci opět létá. Na jeho renovaci jsem pracovali na naší farmě v údolí s číslem 88, Valley 88 západně od Wakefieldu v okrese Nelson. Včetně platů našich spolupracovníků jsme ji hradili z různých grantů australské loterie“, řekla přítomným novinářům. „Renovace původní kovové trubkové konstrukce trupu, potažené plátnem, byla také složitá, ale větší problém byl s původní konstrukcí celodřevěných křídel, také potažených plátnem.

 


    Jejich užívání dnes již novozélandským leteckým úřadem pro stáří povoleno není, nahradili jsme je proto celokovovými křídly z modernizovaného poválečného Ansonu s výrobním číslem VM375, dalším zdrojem dílů nám byl další neletový Anson s výrobním číslem N1334, také vyřazený  australským vojenským letectvem, Royal Australian Air Force, RAAF. Naše „jednička“ je jediná létající na světě.

    Stroj s původním trupem a skutečným výrobním číslem MH120 byl posledním „letovým“ MK I australského vojenského letectva, RAAF a my jsme jej poté, co RAAF poslední z 1028 užívaných jedniček právě kvůli stárnoucím celodřevěným, plátnem potaženým křídlům v roce 1962 vyřadila, koupili koncem osmdesátých let. Zajímavé je, že i po vyřazení od RAAF první ze všech 1000 z Anglie dodaných Ansonů se u jeho squadrony číslo 1 objevil v roce 1936, létaly u squadron s čísly 2, 4, 6, 12-14, 22-23, 25, 33-34, 62, 67, 71, 73 a 87.

    Australské Ansony od roku 1941 intenzívně létaly i konvojové a protiponorkové hlídky, přičemž 12. dubna 1943 dva Ansony 67. squadrony zaútočily 20 námořních mil východně od East Promontory lehkými pumami na zřejmě japonskou ponorku, která předtím potopila loď z konvoje, plujícího z Melbourne do Sydney. Po vyřazení ze stavu RAAF bylo 150 Ansonů zapsáno v australské civilním leteckém rejstříku.

 


    Hvězdou australské televize se stal již v roce 1991, kdy byl pro natáčení pořadu opatřen australským civilním markingem VH-BAF a nastříkán do nátěru dvoumotorového amerického dopravního Boeingu 247 letce Roscoe Turnera. Dnes létá s písmennými kódy stroje s vojenským evidenčním číslem K6183 206. squadrony britského královského letectva, RAF. Pozoruhodné je, že jako jediný ze tří „letových“ Ansonů má zcela původní přilbovité kryty válců motorů. Těším se na létání se strojem na různých show. Zájem o jeho zakoupení už ale porjevil David Lowry z australské Temory, který by svému „letovému“ Lockeed Hudsonu rád doplnil „sestřičku“.

    Při studiu podkladů pro renovaci stroje jsme se v pramenech dozvěděli, že v červnu 1940 byla letka tří“jedniček“ při hlídkovém letu nad La Manchem napadena devíti německými stíhacími letouny BF 109E. Snadný sestřel pomalu letících strojů - maximální rychlost Mk.I v letové výšce 2100 metrů, 7000 stop byla 303 kilometrů, 188 mil - se ale nekonal. Ansony, vyzbrojené jen kulometem ráže 7,7 mm Vickers K v otočné hřbetní věži, vhodným zpomalením téměř až na hranici pádové rychlosti dokázaly zavinit náraz dvou útočících Bf 109 na hladinu a jejich zničení a těžké poškození třetí stíhačky. „Věrné Aničky ovšem během boje neutrpěly ani sebemenší škrábnutí“, dodává šťastný renovátor a majitel stroje Bill Reid.

(Poznámka: Je až neuvěřitelné, že od prvního vzletu prototypu stroje na továrním letišti 24. března 1935 bylo do ukončení výroby v mateřské továrně ve Woodfordu v březnu 1952 vyrobeno 11020 Ansonů, z toho 2882 v Kanadě u letecké firmy Canadian Federal Aircraft. Stejně málo uvěřitelné je, že RAF, které první „Věrnou Aničku“ zařadilo do stavu 48. perutě v březnu 1936, své poslední modernizované Ansony Mk.19 vyřadilo ze stavu 28. června 1968, kdy například v britském letectvu létaly jako spojovací např. u Western Communication Squadron na základnách RAF Upavon a Andover i u jiných jednotek. V zemi zrodu „Faithful Annie“ jsou dnes letuschopné Anson T.21 výrobním číslem WD 413 a britskou civilní imatrikulací G-VROE společnosti Air Atlantique Historic Flight, resp. C-19 s civilním markingem G-AHKX, vlastněný leteckým koncernem BAE Systems a provozovaný slavnou britskou sbírkou historických letounů Shuttleworth Collection. Českoslovenští letci se s Avro Ansony u různých cvičných a spojovacích jednotek setkali ihned po svém příchodu do Velké Británie v červnu 1940 a létali na nich až do konce druhé světové války.

    Při zmíněných letech kromě Václava Jíchy ztratilo život ještě dalších devět československých letců a šest bylo zraněno, při leteckých katastrofách jimi bylo zničeno 6 „Věrných Aniček“ a poškozeno jedenáct. K těm, kdo zcela bezproblémově odlétali potřebný výcvik na Ansonech MK.I. patřil od 5.června do 31.srpna 1942 také „nejpilnější“ československý operační letec F/Lt Jan Robert Alexander, který absolvoval stovku nočních náletů na Německo na Lancasterech a Mosquitech. Československé vojenské letectvo po druhé světové válce užívalo až do roku 1950 pod kódovým označením D-52 dva z Velké Británie přelétnuté Ansony. Jeden létal u 1. leteckého dopravního pluku, druhý sloužil k výcviku nových navigátorů. Admirál George Lord Anson, po němž je stroj pojmenován, byl významný velitel anglického válečného loďstva, Royal Navy v 18.století.

--
Mk.I
Rozpětí 17,22 m(56 stop 6 inchů), délka 12,88 metru(42 stop 3 inche), výška 3,99 metru(13 stop 1 inch), nosná plocha 43,1 m2 (463 stop2), prázdná hmotnost 2500 kg(5512 liber), vzletová 3608 kg (7955 liber), cestovní rychlost 253 kilometrů (maximální rychlost je zmíněna v textu), stoupavost u zem
ě 3,8 metru za vteřinu(750 stop za minutu), dostup 5791 metrů(19000 stop), dolet 1300 kilometrů(790 mil)

--
Prameny
www.forum.keypublishing.com/showthread.php?t=117358: Anson I close to flight
www.forum.keypublishing.com/showthread.php?t=118264 Ansons at RAF Andover
http://en.wikipedia.org/wiki/Avro_Anson
Hobby Historie 15(2012), s.6-9: Rajlich, Jiří F/LT Jan R. Alexander, DFC,DFM
Letectví a kosmonautika
1989, 24/144: Němeček,Václav Avro 652A Anson MK I až X
1965, č.19-26,, s.?:Zazvonil, Jaroslav:  Listy z alba 4 (Avro Anson)
Zolnierz Polski, 198?, č. ?: Domanski, Jerzy: Samolet wielozadaniowy Anson Mk.I
Barnes, Norman RAAF and the Flying Squadrons St Leonards, Allen a Unwin 2000.
Rajlich Jiří Na nebi hrdého Albionu 7. Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb, Svět křídel 2004


--
Mgr. Zdeněk Procházka
 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka