Z deníku leteckého archeologa 23: Barma: There are no Spitfires (?)

02.02.2013

    „There are no Spitfires“. Tato věta zklamala dychtivé milovníky jednoho z nejlepších stíhacích strojů druhé světové války, britského stíhacího stroje Vickers Supermarine Spitfire. Milovníci stroje i letecké historie obecně totiž již dlouhé měsíce dychtivě očekávali, kdy se v médiích objeví první zpráva o nálezu transportní bedny či více beden, v nichž je uložen jeden z neuvěřitelných údajně až 124 Spitfirů Mk XIV.
 


    Do Barmy, o niž za druhé světové války bojovali Spojenci s Japonci, měly být zmíněné stroje dodány lodní cestou před koncem války. Protože ale Spojenci údajně měli důvodné obavy, že nových strojů by se mohla zmocnit útočící japonská vojska, byly prý Spitfiry zakopány do země. Vedoucí celého zdánlivě velmi neobyčejného projektu, britský farmář David Cundall, dokonce během desítek let, kdy se svému neobvyklému projektu věnoval, tedy od roku 1996, „posbíral“ písemná svědectví celé řady svědků, kteří byli před zakončením druhé světové války v Barmě přítomni chvílím, kdy američtí ženisté poblíž letiště dnešního barmského hlavního města jménem Yangon ukládali do hlubokých, předtím vyhloubených jam rozmontované s v bednách uložené zcela nové Spitfiry.

    Od mnoha svědků se také dozvěděl, že akce téhož druhu měla probíhat i v devět set mil vzdálené Myitkyině. „V Yangonu nám nedaleko ranveje detektory zobrazily přítomnost velkého množství kovu. Při kopání jsme ale našli pouze staré kovové pláty, které dříve pokrývaly bývalou dráhu tehdejšího britského vojenského letiště. Navíc nám barmské úřady zakázaly z obavy, že bychom mohli narušit kabeláž nynějšího mezinárodního letiště, při dalším prohledávání plochy užívat bagry. Tak jako tak jsme zde ale žádnou bednu, v níž by byl jakýkoliv Spitfire, nenašli. I já si začínám klást otázku, zda opravdu platí „There are no Spitfires“, řekl novinářům David Cundall. David ale hledání svého desítky let trvajícího snu stále nevzdává: „Brzy se pustíme do práce v jiné svědky označené lokalitě, 900 mil vzdálené Myitkyině. Při předběžných průzkumných pracích jsme  zde již v zemi našli dřevěnou dobovou bednu. Kamery, které jsme do ní spustili vyvrtaným otvorem, nám ale ukázaly, že je zcela zatopena kalnou spodní vodou.

    Zda je v bedně Spitfire, se nám tedy nepodařilo zjistit. Navíc pokud bychom neuspěli v Myitkyině, vím ještě o jednom místě v Barmě, Meiktile, kde by mohly některé z víc než 120 v bednách před koncem války do země uložených „spitů“ opravdu být“ nevzdává se ani po první nepříznivé zprávě David Cundall. Zda opravdu alespoň zčásti dojde k naplnění jeho snu a tedy i k největšímu nálezu zapomenutých krásných Spitfirů v dějinách, ukáže až čas. Již v této chvíli je ale jisté, že do sbírek jednoho norského a jednoho japonského leteckého muzea v loňském roce přibyly dva dosud v evropských či japonských leteckých sbírkách nedochované letouny, o nichž se myslelo, že neexistují.

    O neobvyklém vyproštění kompletního Heinkelu 115 z norského fjordu, resp. úplné japonské dvoumotorové transportní Ki-54 Hickory z jezera se naši čtenáři dozví již zanedlouho. Navíc nelze vyloučit, že v Barmě přece jen nějaké Spitfiry nalezeny budou.


--
Prameny
Mary Grady Spitfire Dig To Continue At Second Site
Archaelogists believe no Spitfires buried in Burma
Mgr. Zdeněk Procházka
 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka