Z deníku leteckého archeologa 29: Poslední let Delfína aneb princezny jsou v dobrých rukou

30.04.2013

    V úterý šestnáctého dubna krátce po sedmé ráno se za plotem na letišti Neředín na periférii Olomouce, za nímž lze nalézt muzejní hangár leteckého muzea 1. leteckého školního pluku, ozval rachot motoru těžkého nákladního vozu. Po chvíli se v našem zorném poli objevuje velký červený kamión.

    Na jeho nízkém podvalníku důstojně a tiše odpočívá mohutná část křídla, opírající se o dvě velké podvozkové nohy a vedle ní je „přikurtován“ velký hvězdicový motor. Již při příchodu k plotu jsem ale zahlédli také tiše stojící bílý kamión, který má na „plošině“ naloženy na sobě uložené obě vnější části křídla a druhý hvězdicový motor. Zdá se, že jsme na dobré stopě. Je zjevné, že transport unikátních historických strojů, zapůjčených muzeu pražským Vojenským historickým ústavem, do zdejšího muzea opravdu dorazil.

    Ale kde je trup fotogrammetrického Iljušinu Il-14 FG a slíbený třetí sériový Delfín, L-29 výrobního čísla 0003 nulté série. „Jeďte dolní branou dovnitř, je otevřená. Část mašin je vevnitř za dolní branou“, vysvětluje za kapucí v ranním chladu schovaný ředitel muzea Zdeněk Svobodník. Vjíždíme do areálu. Mohutný trup fotogrammetrického Iljušinu ani siluetu Delfínu na dalších dvou podvalnících opravdu není možné přehlédnout. Po chvíli k trupu „Iljuši“ přichází Zdeněk Svobodník a několik dalších pracovníků muzea a začínají pod něj podvlékat ocelová lana, jejichž horní stranu navlékli na hák velkého autojeřábu. V našem zorném poli se objevuje další pomalu jedoucí červený kamión, na jehož podvalníku nepřehlédnutelně  na vlastních podvozkových nohou „ trůní“ vzácný L-29 Delfín. Na pravé i levé polovině centroplánu mu ovšem něco chybí. Brzy zjišťujeme, že demontovaná pravá i levá vnější část křídla je uložena v zadní části „plošiny“. O půl osmé motor jeřábu zaduněl, lana „ožila“ a začínají se pomalu zdvíhat nad trup“efgéčka“.

Tomáš Chalupa

    O tři čtvrtě na osm se trup „čtrnáctky“, jehož nechtěné boční kmitání účinně tlumí Zdeněk Svobodník s kolegy, začal pomalu zdvíhat. Čtyři tuny vážící „drobeček“ se právě vydal na svůj poslední let…Další Zdeňkův kolega, Jiří Nárožný, stojící před nepřehlédnutelnou typickou zasklenou přídí, silně napíná „protikursové“ vyvažovací lano, které má bránit nežádoucímu rozkmitání drobečka. Nejmohutnější část stroje, hnána lany, pomalu, ale neochvějně vystoupala do výšky několika metrů. Prázdný první kamión přepravní firmy Nosreti pomalu couvá, jeho úkol je splněn. Trup vzápětí za pozorného dozoru pracovníků muzea pomalu klesá na beton a tiše na něj dosedá. Vzápětí osaměl.

Tomáš Chalupa

    Jeřáb odjíždí a my podél obrovského muzejního hangáru, v němž se do roku 1989 opravovala těžká technika okupační sovětské armády, která v areálu sídlila, kráčíme o dvě stě metrů dále. Vítají nás další již zmíněné nepřehlédnutelné části „drobků“. Nyní přišla řada na další kamión, na jehož „plošině“ jsou uloženy obě vnější části křídla a motor „efgéčka“. Po provléknutí lan pod vnější část křídla se i ona a po chvíli i její sestřička vydávají na poslední létání a po chvíli, hlídány ostřížími pohledy jeřábníka i pracovníků muzea, dosedají na připravené staré pneumatiky. Vzápětí na zem na lanech dosedá i naposledy létající motor i obě celokovové třílisté vrtule.. Delfín se může těšit, kamión s ním po odjezdu druhého kamiónu přijíždí pod jeřáb.

    Po chvíli se „koloběžka“ zvedá do vzduchu a míří na svůj navždy poslední let. Zanedlouho tiše a bez typického „kviknutí“ pneumatik dosedá na všechny tři body na asfalt. Odcházím k poslednímu kamiónu, na němž tiše, opřen o podvozkové nohy, spočívá velmi mohutný a rozměrný centroplán. „Před transportem bylo nutné oddělit jej od trupu, jinak by se trup s centroplánem nevešel do šířky, povolené pro silniční přepravu.

    Při snaze o jeho demontáž se ale ukázalo, že „efgéčko“ je na demontáž mimořádně složitý stroj. Dovnitř centroplánu se po odšroubování poklopu v podlaze trupu mohl s velkými problémy doslova „nasoukat“ jen člověk menší postavy, například já nebo můj kolega. Práce ve velmi omezeném prostoru, v němž kromě mě byly navíc doslova „nacpány“palivové hadice, prvky řízení a hadice klimatizace, byla zdánlivě téměř neřešitelným problémem. Navíc se sem se mnou musela vejít ještě nýtovačka, Nejsme totiž zvyklí demontovat historické stroje destruktivním způsobem, např. pomocí rozbrušovačky. Proto jsme se FG během řady týdnů zdlouhavé práce na ploše kbelského letiště, kde byla zaparkována desítky let, snažili rozmontovat velmi citlivě a s úctou k jejímu složitému vnitřnímu uspořádání. V praxi to znamenalo, že bylo třeba odstranit stovky nýtů centroplánu. Nikdy bych neuvěřil, jak málo místa pro pohyb v centroplánu rozměrného stroje je“, říká Jiří Nárožný, který byl společně s kolegou klíčovou osobou, zaslouživší se o demontáž nepřehlédnutelného prvku drobečka.

    Nedaleko nás se ozvalo tiché šustění křídel jiného vzdušného prostředku. Za terénní vlnou v areálu se těžce zvedá zřejmě hukotem motoru jeřábu vyplašená koroptev a odlétá.  Mlčenlivý Delfín, tiše stojící na asfaltu, si o jejím pohybu zřejmě myslí své. Vzápětí se do ně opřely mohutné paže Zdeňka Svobodníka a jeho kolegů, stroj se „rozkýval“ do svého posledního pohybu  a směruje k muzejnímu hangáru. „Návštěvníci jej  poprvé stejně jako již smontovanou Il 14 FG uvidí čtvrtého května v deset dopoledne, kdy zahajujeme novou muzejní sezónu.

    Naše nové princezny budou díky ochotě Vojenského historického ústavu zapůjčit je našemu muzeu v dobrých rukou. Při renovaci nejen těchto strojů nás ale v budoucnu čeká obrovské množství práce. Není divu. Tato Il 14 FG byla na ploše kbelského vojenského letiště zaparkována od roku 1980, přičemž na otevřeném prostoru letiště musela přežít desítky vánic i různá jiná nebezpečí“, dodává ředitel muzea Zdeněk Svobodník.

                     

--
Za neobyčejnou ochotu, s níž se nám během vykládaní exponátů věnovali a odpovídali na stovky našich otázek, děkujeme řediteli muzea Zdeňku Svobodníkovi a Jiřímu Navrátilovi. Děkujeme i za poskytnutí fotografií z demontáže strojů, jejich transportu a vykládání a svolení k jejich použití v reportáži.
Další informace o činnosti muzea a fotografie exponátů lze nalézt na http://www.facebook.com/leteckemuzeumolomouc. Za svolení k použití velmi pěkných fotografií děkujeme také Tomáši Chalupovi.

--
Mgr. Zdeněk Procházka
 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka