Z deníku leteckého archeologa 30: Co nového ve Kbelích 2013? Beta!

06.05.2013

    V sobotu dvacátého sedmého dubna krátce po desáté dopoledne vcházím společně se stovkami dalších návštěvníků kbelského leteckého muzea na betonovou stojánku 24. základny dopravního letectva na zdejším letišti. Důvodem naší návštěvy je nádherná bílá krasavice, o jejíž svůdnosti není pochyb.

    O dámu v krátkých sukních ale nejde. Zmíněné kráska je v kruzích fanoušků letecké historie všeobecně známa pod jménem Beta. Na její definitivní zrození a první veřejný rollout nádherné repliky dvoumístného sportovního letounu choceňské letecké továrny Beneš- Mráz Be-50 Beta Minor čekali nejen ti, kdo její stavbu pracovníkem muzea Janem Klabanem sledovali, více než dvacet let.

    Tento nezanedbatelný fakt připomíná ve svém úvodním projevu i ředitel Vojenského historického ústavu, jehož je muzeum součástí, plukovník Aleš Knížek: Projevy Aleše Knížka i dalších hostů, mj.i náměstka ministra obrany Daniela Koštovala dozněly a po nízkém přeletu tří sportovních strojů nad přilehlým expozičním hangárem zavládlo nad plochou letiště ticho. Beta se totiž nijak neprojevuje. Chybí jí její hybatel, stavitel a zalétávací pilot v jedné osobě, Jan Klaban. „Nevíte někdo, kde je Honza Klaban?“, odhodlává se Aleš Knížek „hodit“ větu směrem k mlčenlivým stovkám mužů za zábranami. Dychtivý dav vyzývavě mlčí a čeká, co se bude dít. „Když jsme ale čekali dvacet let, než Betu postaví, můžeme na něj chvilku počkat, ne?“, vlétla do davu další řečnická otázka Aleše Knížka. „Už jde“, ozvala se z pozadí spásná a očekávaná věta.

    Na scénu k bílé krasavici přichází houpavou chůzí menší statný muž s knírkem, Jan Klaban a s ním i mechanik. Honza usedá do zadní kabiny a začíná s úkony, potřebnými k nastartování motoru Walter Minor 4-III. Mechanik odklopil levou kapotu řadového motoru a věnuje se jeho válcům. Pak přistupuje k dřevěné vrtuli a začíná jí namáhavě otáčet. Po čtvrtém protočení dřeveného „klacku“ se nad letištěm rozlehl velmi tvrdě znějící rachot Minoru. Stovky přihlížejících mužů i žen se po dvaceti letech dočkaly první veřejné motorové zkoušky elegantního a ve třicátých letech v tehdejším Československu velmi rozšířeného sportovního letounu Be-50, přesněji řečeno jeho přesné repliky. Minor ovšem po několika minutách běhu začíná poněkud „střílet do výfuku“. Pan pilot jej tedy vypíná. Ticho ale nenastalo. Nad plochou zazněl bouřlivý potlesk stovek dlaní. Otáčím se a pozoruji stojící diváky. Mnohým z nich krásně září oči..

    Důvod je jasný. Dlouholetý program stavby nádherného letounu je tímto okamžikem oficiálně ukončen. Beta začne již brzy pod pečlivým dohledem stavitele a zalétávacího pilota na mladoboleslavském letišti prožívat velmi náročný zalétávací program. „Stihneš ji zalétat do Aviatické pouti 1.-2. června?“, ptám se Honzy. „To ani náhodou, je na ní ještě spousta problémů“, říká mi.

    O chvíli později vcházím do menšího výstavního sálu v největším kbelském expozičním hangáru. Za jednou z velkých skleněných vitrín stojí gestapák v černém plášti a míří pistolí na českého dělníka, držícího v rukou motýla, zhotoveného z nedostatkového hliníku. Nebezpečné scéně z pozadí výrobní haly pražské Avie přihlíží moderní cvičné Arado 96 a další rozestavěné trupy stroje. „Pokud český dělník sabotoval výrobu pro Luftwaffe potřebných cvičných Arad tím způsobem, že si z nedostatkového hliníku, užívaného ke stavbě celokovových cvičných strojů udělal hračku pro děti, šlo pro Němce o sabotáž prvního řádu“, říká jeden z autorů velmi zajímavé výstavy o úloze protektorátních leteckých továren ve zbrojní výrobě Třeti říše, vědecký pracovník VHÚ Jan Sýkora.

    Dozvídáme se od něj také to, že až do roku 1944 byly české země považovány za klidné zápolí a přibližně 110-120 tisíc pracovníků českého leteckého průmyslu v Avii,  Aeru a mnoha jiných továrnách, často původně i českých textilkách, vyrábělo desítky Arad 96, dvoumotorových Siebelů Si-204 i jiných strojů. „Do konce války bylo v České republice pro Němce vyrobeno neuvěřitelných 7600 nových strojů různých typů, další stovky poškozených zde byly opraveny..

    Některé prameny uvádějí, že přibližně každý šestý v Říši vyrobený vojenský stroj pocházel z českých výrobních závodů“, dodává spoluautor výstavy. Otáčím se k protější stěně, kde majestátně „trůní Síbl“ ve skutečné velikosti. O unikátní skutečný letoun ale nejde, ten je v naleštěné podobě k vidění v hlavní expoziční hale. Díky geniálnímu nápadu autorů jsou do řezu strojem ve skutečné velikosti zabudovány skutečné, muzeem vlastněné části stroje, např. směrovka, v trupu velké fotokamery atp. Díky další vitríně v rohu se návštěvníci mohou pro změnu seznámit s Rakušanem Ottou Kaubou, jehož říšská konstrukční kancelář jako jediná sídlila v Praze, na Florenci.“Vystavené kompletní křídlo lehkého stíhacího stroje SK 257 je také jedinou ve světě dochovanou částí skutečně vyrobené „Kaubovky“ a vlastníme ho jako jediné letecké muzem na světě“, dodává Jan Sýkora.

    Opouštím vlídný sálek letecké výroby a vydávám se do „rozlehlosti“ muzea. Ze zatáčky se na mne vyřítil „letoun“. Jede ovšem po zemi a malý „pilot“ usilovně šlape do pedálů. Činností je tak zaujat, že  se řítí přímo na mě. Uskočit jsem dokázal v poslední chvíli, neboť jsem si pozorně prohlížel četné letouny na venkovní stojánce. Stejný problém řeším v expozičních hangárech ještě mnohokrát. Mezi většinou vojenskými válečnými stroji, původně určenými k zabíjení lidí, bezstarostně a zdánlivě bezhlavě běhají veselé, spokojené a šťastné malé děti. Kéž by tak mohly běhat kdekoliv na světě..probíhá mi hlavou, když opouštím muzeum. Nad letňanským polem, kudy procházím k metru, mne vítá nízko letící přistávající Cessna s imatrikulací OK-LEK. Lekat se ale nemusím. Je mírumilovná.


--
Poděkování
Za ochotu, s níž během zahájení sezóny odpovídali na stovky našich otázek, děkujeme řediteli Vojenského historického ústavu plukovníku Aleši Knížkovi, řediteli odboru muzeí plukovníku Michalu Burianovi a  vědeckému pracovníkovi muzea. Janu Sýkorovi.
Mgr. Zdeněk Procházka
 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

oprava

Odpovědět

Datum : 06.05.2013 18:30, Vložil : Albert Orlita

Cessna s poznávací značkou OK-LEK, uvedená v závěru článku, nemůže existovat, protože tuto značku nocí L-410UVP-E v.č.851428

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka