Sovětský Mil Mi-8 je nejrozšířenější vrtulník všech dob

07.07.2021

Moskva/Praha (ČTK) - Sovětský vrtulník Mi-8 původně vznikl jako soukromá iniciativa konstruktéra Michaila Mila, který chtěl nabídnout armádě i civilním provozovatelům modernější stroj než tehdy vyráběnou "mi čtyřku". Přes podporu generálního tajemníka komunistické strany Nikity Chruščova ale neměl jeho projekt na růžích ustláno, vojáci dávali přednost evoluci stávajícího typu a navíc vrtulníkům Rudá armáda nepřikládala v té době velkou roli. Změnu pro helikoptéru, jejíž prototyp poprvé vzlétl 7. července 1961, přinesly hlavně americké zkušenosti z Vietnamu.

Michail Mil začal o novém vrtulníku přemýšlet poté, co v roce 1957 jeho konstrukční kancelář dokončila vývoj obřího Mi-6, ve své době největší helikoptéry na světě. Už na něm se objevilo řešení, později použité i u "osmičky", tedy dva turbohřídelové motory umístěné nad kabinou, vpředu pracoviště posádky a vzadu otevírací nákladová vrata. Pojetí, které dnes vypadá naprosto obyčejně, přitom v té době vůbec nebylo běžné. Střední vrtulníky jako Mi-4 - ale třeba i americký Sikorski S-58 - měly v přídi umístěný pístový motor, za ním byl nákladový prostor a nahoře pod rotorem seděli piloti.

Aby nový projekt prosadil, prezentoval ho Mil nadřízeným orgánům jako vylepšení stávající "čtyřky", v pozdějších fázích konstruktér aspoň tvrdil, že použije tolik dílů ze staršího modelu, kolik jen bude možné. To nakonec platilo v prototypové fází, sériový vrtulník se svým předchůdcem sdílel jen minimum dílů. A u těch hlavních - jako kabina, rotory, nebo pohonné jednotky - prakticky žádné. Michail Mil si pro budoucí Mi-8 přál nový turbohřídelový motor, zprvu se ale musel spokojit s jednotkou upravenou z motoru pohánějícího transportní letoun Antonov An-24. Ten ale dostal ho jen první kus označený V-8, který se poprvé vznesl do vzduchu začátkem léta 1961.



Od pozdějšího provedení se prototyp lišil nejen motorem nebo rotorem (převzatým téměř bez úprav z Mi-4), ale i tím, že pohonná jednotka byla pouze jedna. V průběhu vývoje sice Mil šéfy civilního i vojenského letectva přesvědčil, že kvůli bezpečnosti bude potřeba dvoumotorové pojetí a dokonce prosadil vývoj zcela nového motoru, v době stavby prvního stroje - kdy se navíc blížil termín tradiční letecké přehlídky v Tušinu u Moskvy - ale ještě nebyly hotové. Počáteční zkoušky tak odlétala jednomotorová verze, které vznikly celkem tři kusy. Do vzduchu se ale dostal jen první - druhý byl určen na statické testy a třetí se dočkal přestavby na prototyp dvoumotorového modelu.

Vrtulník s párem zcela nových motorů se poprvé vznesl do vzduchu v září 1962, ještě tři roky ale trvalo, než se Mi-8 (původní V neznamenalo nic jiného než vertoljot, tedy vrtulník) dostal do sériové výroby, kde vystřídal Mi-4. Prvotním zájemcem o nový typ přitom nebyla sovětská armáda, ale civilní organizace jako aerolinky nebo těžařské firmy. Vrtulník s doletem kolem 400 kilometrů dokázal odvézt 28 pasažérů nebo 4,5 tuny nákladu (všechny hodnoty se během následujících dekád s výkonnějšími motory i dalšími modernizacemi zvyšovaly) ale nakonec pro jeho nesporné kvality zařadila v roce 1967 do služby i Rudá armáda.



V rozhodování jí pomohly mimo jiné zkušenosti z Vietnamu, kde se američtí vojáci ve velkém přepravovali na místa bojů v legendárních vrtulnících Huey a aeromobilní pěchota dokázala často zvrátit průběh bitvy. A pár let poté, co poslední americké vrtulníky během evakuace Saigonu v dubnu 1975 opustily Vietnam, začala nasadila Rudá armáda Mi-8 používat v Afghánistánu. Během konfliktu, který se nakonec stal sovětskou verzí vietnamské války, se musely vyrovnat nejen s nepřátelskou palbou, ale také vysokohorským prostředím, který výrazně ovlivnilo jejich výkony, a "osmičky" tak mohly vozit třeba jen polovinu nákladu.

Koncem 70. let také přišla výrazně modernizovaná verze základního přepravního modelu, v SSSR označená Mi-8M, pro export pak pojmenovaná Mi-17. Pro náhodného pozorovatele je od původního modelu snadno rozeznatelná podle umístění ocasního rotoru - zatímco Mi-8 ho mají na pravé straně ocasního nosníku, u "sedmnáctky" ho konstruktéři přemístili na levou. Tento nejrozšířenější vrtulník všech dob - Mi-8 a odvozených typů se vyrobilo už přes 17.000 kusů - se dočkal i dalších změn, místo do stran otevíraných zadních vrat vrat mohou novější verze dostat třeba sklopnou rampu, základní linie ale zůstávají už šest dekád stejné. Objevilo se sice několik projektů na nástupce Mi-8, žádný ale zatím do výroby nedošel.

Vrtulníky Mi-8, Mi-17 a nejnovější Mi-171 jsou dobře známé také v ČR, první kusy "osmiček" dostala Československá lidová armáda už v roce 1967 a do konce 60. let jich v ČSSR létaly skoro tři desítky. Od roku 1984 pak začaly přicházet i modernější "sedmnáctky", které po rozdělení federace převzala i armáda samostatné ČR. Nejnovější typ používaný českými vojenskými letci představuje Mi-171Š, v rámci deblokace ruského dluhu jich AČR v roce 2005 získala 16 a dodnes tvoří páteř českého vrtulníkového letectva. Kromě vojenských stojů (vedle Mi-17 a Mi-171 má armáda i tři salonní Mi-8S) provozují několik kusů i soukromníci, kteří je využívají pro letecké práce.

 

Zdroj: ČTK

Foto: http://www.airliners.net/photo/Baltic-Airlines/Mil-Mi-8P/1723454/L

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka